touha vzlétnout

Kdo věří dětskému pláči?

Ta odpověď leží v tobě,

život ti utekl,

tak jako chladivý déšť, na který jsi tak dlouho čekal.

 

Znám tvou bolest.

Na co je nám život,

když můžeme létat.

Již nikdy více nespatřím tvou tvář,

 

leží za zenitem,

je mi vzdálená tolik mil,

tolik lidských let.

Už nikdy více neuslyším tvůj pláč.

Žili jsme jen jednou.

 

Naposled vidíme do jejich duší,

zbyl nám už jen jeden klíč od ráje,

déšť se snáší na tvář dítěte,

jeho smích se ztrácí v nekonečnu.

 

Odpovědi na naše otázky jsou již blízko,

je jen na tobě, jestli k nim dojdeme,

byli jsme tu naposled,

slunce přestalo hřát.

 

Vidím tvou duši,

nemůže dýchat,

na co je nám tento život,

když můžeme létat,

 

létat v našich snech.

 

Už nikdy tu nebudem,

Bůh na nás čeká,

A my v našich snech můžeme létat,

létat k nebesům,

 

krásní a svobodní,

tak jako nikdy dřív,

poslední šance,

v nádherném čekání na nekonečno.

 

Poslední přání

a klíč od ráje.

Řekni mi, proč odmítnout.

Co byl tento život?

 

Byli jsme připoutáni k zemi,

nyní jsme volní,

tak jako andělé nad námi.

Tvá duše pláče.

 

Žijeme v našem nebeském království,

My máme ten jediný klíč od ráje,

My jsme ti jediní,

Tvá duše však přesto pláče.

 

Přáli jsme si vzlétnou,

ctím na tváři chladivý déšť,

Jediný Král je tu s námi,

 už nikdy více

 

nespatříme jejich smrtelné tváře,

létáme v jejich snech,

Bůh nás vysvobodil z věčného utrpení,

jsme svobodní,

 

Můžeme létat!

---