Praha, Praze, Prahou

Prostá duše z kůže svlečena.

 

Dvory jsou zameteny lépe než ulice. Topíme se v břečce; kalhoty mokré po kolena. Ze dveří někdo vyhodil hrst soli. Krkavec sedí na plotě. Když jsem po něm hodil kouli, uletěl. Krkavec.

 

zmučenou prahou kárám kroky mdlé

s poledne jsou plytké

večer rozbředlé

 

Žebračka na karláku prosí o kousek chleba. Bylo mi hloupé nabízet jí peníze. Slepec na staroměstský sedí a pozoruje kolemjdoucí. Na můstku zase hrají na flétnu.

 

Vysněžujeme z bytů, padáme, hromadíme se, vítr tahá za vlasy, spoutáme je čepicí a máme pokoj.

 

Na parapetu zamrzlo mlíko. Padesátikilometrová studená fronta auty ucpala všechny hlavní tahy a nemá dost síly odnést mě do Ostravy. Ruce v rukavicích zatahuji do rukávů a myslím na sedmačtyřicetiletého otužilce Petra, který se chce nechat zamrazit do ledu.

 

sochy pod loubími vítají bílé básníky a ti sní

pálí je ruce v kapsách, němčina

stíny sítí ze štěstí

 

Pohledem kapu z krápníků; koupu se jako všichni.

 

Dívka, která mi šlápla na nohu, se líbezně usmála. Mávl jsem rukou a líbezně se usmál na kluka, jemuž jsem tím gestem málem vyrazil mobil z ruky. Třiadvacetiletý Richard esemeskuje ze spaní: Pomoz mi, někdo mě honí. V New Yorku homosexuálové vyvinuli novou, vůči lékům odolnou a děsivě smrtící verzi HIV. Třiačtiřicetiletá učitelka se vdává. Bere si bývalého žáka, který jí ve třinácti udělal dceru. Porodila ve vězení. Ve škole na kompech se kluci dívají na porno. Ing. Zaszkolný je zřejmě gay. Viděl jsem, jak si prohlíží chlapce na               www. libimseti.cz. Když odcházel, choval se, jako když jde na rande.

 

příliš velké deštníky nehodí se pro jednoho

ženy nechodí s muži za rámě

černé plátno přes živé je nataženo

dnes nežije se

vše prodáno

 

V metru někdo nechal na sedačce sněhovou kouli. Jedna žena si vedle ní opatrně sedla. Jiná se přiblížila, ale ucukla. V očích dotaz: Je to....? První kývne a mírně si odsedne. Druhá se dívá kolem sebe. Vidí všichni to, co ona? Nemá halucinace? Mohlo by to být i něco jiného. Nebezpečného. Vždy, když se v metru něco takového objeví, je to tragedie. Napíšou o tom v Blesku? Není tu někde spy? Čepice na zemi, noviny na sedačce. Může to být....co to může být? Vlak je plný, ale tady zeje díra. Nikdo se ani nedotkne. Je to strašné. "Nestrkejte mě k tomu!"

 

V kapse si nesu Joyce z antiku. V mé oblíbené kafárně už neobsluhuje věčně zamračená číšnice ani její kolegyně - matka, která se vždycky ptá: Velké a světlé? Ani ten tmavý "cotadydělám?". Vyměnili je za profi páreček. Ti dva spolu buď smilní nebo se přetvařují. Ale dávají dva cukry.