Nostalgie

I
Jediná kapka krve se třpytí
na ostrém trnu růže
zůstala tam na důkaz
že i krása bolet může

II
Květ barvy temné jako odřené koleno
vzpomínka na chuť mládí
Krásně se spalo a sníh býval bílý
a čas jen překotně pádí

Už ztichly dvorky dětským křikem
i pavlače dospěle mlčí
a z dětí jsou starci a ze starců děti
a suché stromy jen trčí

Ulice otevřely svoje ústa
nenasytná, stále křičí
zvuk motorů, strojů – a lidi jen mizí
a vítr stále stejně fičí

Jak mimino, hlásící se o místo na slunci
V zájmu pokroku udělej místo
Příroda umírá steskem a samotou
Zařaď se do davu, ať máš jisto

Slunce vychází každé ráno váhavěji
Stydí se! Radši se schovává za mraky
A kdo chtěl, ten si za pětník koupil kus nebe
Ale teď už se nedějí zázraky

---