Už můžu?

Potřebuju se a dobře to vím.

Skutečně nejsem
čím jsem býval
a chtěl být

cítím se stuleně jak potkaní mládě
pořád se nemohu vymotat z kruhu.

Občasné opalizující záblesky
dokáží zkrystalizovat chvění
nespokojené duše
na snesitelnou frekvenci.

Impuls, tak moc po něm toužím!
Po tom vroucím, elektrickém, bleskotvorném
inspirujícím a nervy na kusy rozrážejícím
VPICHU
síly pod kůži.

Na-kop-nout potřebuji.

A tvořil bych a skály přenášel
s úsměvem blazeovaného páska

Tak moc bych mohl
a tak málo můžu...

Můžu?

Abych se vrátil k těm o-p-a-l-i-z-u-j-í-c-í-m
zábleskům....

Jsou jen občasné.
A v jejich prosklených vizích spatřuji díla
světově lokálního významu.

Teď už mne snad chápete...

Ano, to k vám mluvím!
Neotáčejte se tak hloupě, ano k vám...
(chvíle ticha)

tedy promiňte, samozřejmě, moje omluva,
mluvím samozřejmě k Vám!

Takže, už můžu?

---