co je nekomplikované a komplikované je relativní asi. Člověk je relativní asi ... :-)Souhlasím, že na psaní se mnohé projeví leč... no nečtu tvou tvorbu porád a dílo za dílem takže nemohu posoudit tvou zkaženost.
ne, špatně jsi to pochopil.. kdysi dávno (asi tři roky) jsem měl takovej veselejší, nekomplikovanej náhled na svět, vztahy a tak vůbec.. dneska abych něco tak milýho a roztomilýho rozhodně napsat nedokázal.. když se zkazíš jako člověk, v psaní se to projeví..
chápu, vzhledem k tvé úctyhodné produktivitě .
ne.... je to jako... když jsi třeba 27 kilometru z těch dvačtyřiceti, přijde Ti to hrozně dávno, co jsi naposledy seděl nebo ležel..
dávno jo ?
Tobě je ve skutečnosti snad 30 nebo co.
to je tak dávno, že sem to snad ani nepsal já...
souhlasím vaudem, no comment
ani jednou, ale častokrát jsem nemohl v noci usnout a kouřil jsem v posteli.tak jsme si tady představoval jaký by to bylo kouřit ve dvou..
-------------------------------------tip-----------------------------------------------------------(člověče)
čtyřicet sedm vteřin
vprostřed vůně,v zajetí peřin
ješíš ta mě dostala, šito na mou náladu...díky *
čtyřicet sedm vteřin
vprostřed vůně,v zajetí peřin
ješíš ta mě dostala, šito na mou náladu...díky *
líbí převelice... také opravdově neobyčejné... nějak mi to nejde, vyjádřiti vše, co bych ráda... líbí, líbí, líbí... jste dobrý, ba i něco víc...*
ehm, já si taky dal do "přečíst později"........, tak jsem tu....- ale už zas nevím, co říct.., líbí se mi, že při čtení vidím obrazy- hlavně ty tmavé oči.......... moc mě nesednou ta čísla, ale pasáž o mluvení je skvělá, protože to znám........... :o)
-t-
čtrnáct splynutí za dvě a tři čtvrtě hodiny
tisíc černých pramenů, ptáci plamení
na krku modřiny od lásky, zkoušení
šíře hranic vlastního cítění,
tváře vyrobené dle zakázky,víření
těl
Tohle je to nejlepší, co sem od tebe četl
orižinelní
je tam ta intimita těchhle nočních hovorů polohlasem
až jsem zpočátku cítil něco jako pohoršení, že takový věci se na světlo až takhle netahaj, ať tak nebo tak
ale hovnajs...
*
Kamaráde, ty zraješ jako víno. Smekám klobouk. Na ten věk... Bože... Palec nahoru!!! *
tady bych spíše chválil. Znovu sice grafika v závěru není podle mne na místě, ale líbí se mi experiment kombinace jakoby dialogu v povídkovém rytmu, která je uvozen i korunován verši.
Text je přehledný a poslední strofa hezká.
Jůů... tuhle jsem už jednou četl! Dal jsem si ji do "přečíst později", abych ji mohl okomentovat :) Tak tedy :
Je báječná se vším všudy, tady opravdu nemohu nic vytknout!
Ty tvoje dialogy jsou strašně sugestivní a člověk si dokáže naprosto přesně představit situaci a ten obraz se mu zaryje hluboko...cítí...! Fakt je úžasné jak jdou ty emoce a myšlenkové pochody pokojem :)
Tip* mé nej...
A Výběr!
Nelíbí se mi rýmování...dialog jo, zbytek běžně.
Moc, moc, moc se mi to líbí. t*****
tahle me nechytla, jako tve predchozi,nebo alespon mnou doposud ctene. Jsou tam vyborny postrehy a krasny mista, dokonce mi to vyvolava i obrazy, ale z nejakyho duvodu to na me nijak hloubeji nezapusobilo
podle mě to neni vůbec "rozbitý"
ta báseň tvoří úplně úžasnej celek...koneckonců jako víc tvejch básniček.
*
celý
cely
jsou všechny ostatní pokoje města
Baví mě Tě číst... a trošku u toho závidím, protože potkávám věci, o které jsem sama možná během času pomalu přišla...
***! - za prožitky a tu "opravdovost"
úžasný, vážně...a já tady ještě nebyla? :-) *
prolog mi nešel:)
Zvláštní, je moc krásná svou jednoduchostí a skutečností
*
tak toto je.....fantasticke
zaver este lepsi
Vzdáleně mi to místy připomíná Nezvalovu Manon Lescaut (snad se to tak píše). Ale k čemu ten Prolog ? Nehledě k tomu, že porlog je obvykle něco krátkého, pár slov, ne ?
Anglicky cosi umím, ale že by se mi to před českou básní chtělo číst a luštit....? Ruší to.
Ta česká část by měla, vzhledem ke své částečné epičnosti mít výraznější hlavu a patu a možná i tělo, tedy děj. Vyčistit to od obvyklostí,klišé, jak se říká, nahradit to silnějšími ( prožitkocvě důležitějšími ) skutečnostmi oné chvíle, o které je báseň, použít silnější výrazivo.
Skoro bych řekl, že je to skica pro připravované dílo.Rád zde budu trochu nepřesně parafrázovat jeden názor Jaroslava Seiferta, který řekl, že když má autor jeden dva veršem má celou báseň. Zde nejde ani tak o jeden dva verše, ale o námět (i pro mě) přitažlivý .Ale nebudu na něm pracovat...
Přes výše uvedené, zejména za zvukomalebnost a podmanivost (na to jsem obzvláště citlivý) části (í) básně dávám tip.
Nezlob se , ale vidím to jako jednoduchý rozhovor v náměsičnosti a co do oblíbenosti - snad jenom v praxi.
...jedna z mála dlouhejch věcí, které jsem dočetla do konce....
...t
docela příjemné čtení, které ani přes svou délku nenudí, ale docela dost mi vadí ta rozbitost - každý pes jiná ves... škoda
tip-ale souhlasim s zdálo_nezdálo, to prostředí máš fakt někdy podobný...
dávám tip za dílo, ale hlavně za kritiku inlajna:))))))))))))))
proč většina tvejch děl má to samý prostředí .... Mě se to líbí, ale taky mě to zajímá .... PROČ?!
K tomu nemám co říct.
Zasahuješ přímo mou duši a nebojim se to říct.
i když celkem dlouhá, člověka nenudí - mě nenudí - líbí se mi, divím se .. :-)
ne - to jsou jen kecy - fakt se mi líbí moc
TIP
Trochu mi to připomělo můj Trial..(už je to dávno)...Možná mou Ester (ještě dávněji)...a já téhle formě fandím...propojit dialog, trialog a verši/neverši...je v tom cosi mámivého...jako Sirény, když na mě každou křičí, abych přišel blíž...a já se každou noc nebráním:-)
(ale mezi náma člověče...ten rozhover je fakt o ničem, nevěcnej, ale tím přesto možná autentičtější a čtivější než kdejaký bláboly tady a v mém trialu:-)))
Posledních pár řádků je křišťál a já to tipuju a postupuju do svých oblíbeňkyň (beztak jsou to všechno děvky, který miluju)
... je to...prostě krásný t* + nej + v
dneska narážím na samé nádherné věci... tahle k nim určitě patří
líbí se mi nerozhovorové části... víc...
ale fajn...*
t,nej,klub,avi
(mohlo by se líbit, myslím, že když se tak trefilo do mě, tak do tebe snad taky)
ty jo...to je tak nádherně nehraný...
song matně tušim,
to stačí k tý atmošce...
****t
gabi: mělas pravdu...dííík...těch čtyřicet sedm vteřin a ty třistatrojky, to skoro zavání, aby se ty naše spřízněný dílka daly s tímto do spešl klubu...popřemýšlim o tom, co by to mělo být za klub :)
...a avi dál eště, mysim že by mohlo rovněž zaujmout ;)
ash: třeba klub přitažlivých numer:) Jo a nejsem gábina, to jen tak ten nick zavání:)
autenticita sdělení stoupá s tím jak forma propadá .-)) nic ve zlém, to je obecná věc..
Nenapadá mě nic,co bych k tomu měl,nebo mohl dodat..t+V
wau, prave jsem to dočetla, je to fakt bezva, mezi oblíbený
...ok, a ten uvolněněj žalud visící na konci, to je bomba.
hele..takhle se mi líbíš :o) paráda
*
čtyři hry rty, rty které určí krále - není tam chybka? Já jen, že mi to nějak neto..
Jinak je to teda fascinující záležitost. A i vzhledem k tvému věku dvojnásob, některé věci mi tam přijdou tak vyzrálé a zahrnující to, čemu říkáme "lidská zkušenost"... moc se mi to líbí a dávám výběr.
vlastně se mi to líbí, jo
*t
To je skvělý, úplně z toho čiší praxe:-) To dílko je fakt super, moc se mi líbí! T, ale V nemůžu:-(
Je celá moc krásná.... TIP a V
Hmm... Jednak to vyzní velice přirozeně, tedy snad ke konci už je to cítit tím, že automatická lehkost se nakazila sebereflexí, ale ne zcela. Ta zvuková hra je ale hrozně jednoduchá... Ze začátku mi to nevadilo, připadlo mi to jako dobré odlehčení. Chtěl jsem tu báseň vnímat jako dialog dvou odlehčení, které jsou zároveň přitížením. vysvětlím: když plyne rozhovor jeho s ní, tak je cítit napětí v té formě, jakou rozhovor dostal, je cítit určitý tísnivý nesoulad obou bytostí. Vše ale podáno lehce, automaticky, věcně... A pak jsu tu části rýmované... Obsahují zřejmě vnitřní svět autora, který chce být zhodnocen jako nějak podstatný ... autor se v něm vzhlíží, je ve svém živlu.. Tento živel je dost jazykově jednoduchý... Rýmy dlouho opakují jeden souzvuk než přejdou k jinému, přesně jak to svádí při automatickém rýmování... Nejdřív jsem to tey bral, jako odehčení v protikladu s podstatností toho, čím tato veršovaná část bytostně je... Odlehčená zajímavost, "závažná hravost" ;-) Ale to odlehčení se hlavně ke konci už tak moc rozrostlo, že se stalo přítěží a zabilo i tu přirozenost ze začátku...
přijde mi to dokonale propojeno...jako když říkáš stejnou věc dvěma odlišnými způsoby...jakoby jedna druhou podpírala a zároveň ironizovala...prostě si to vidím takhle po svém a právě proto, že mi to jako čtenáři dovoluješ, se mi v tom obraze líbí:-)
*
Písmák