Matematika je královnou věd

Královnou sportů je atletika, královnou popu Madonna a královnou věd … bohužel … matematika.
Už v útlém dětství jsem tušila, že se s ní nebudu kamarádit. Zatímco knížky jsem si četla div ne ve čtyřech letech, číslice pro mě znamenaly nepřekonatelný problém. Tedy… samozřejmě, že jsem věděla, že sněhulák je osmička, dvě čárky – jedna kratší a jedna delší, co se drží za ruce – jednička a pětka má vypoulené bříško – asi hodně papala. Potíže nastaly v první třídě. Četla jsem jednu knížku za druhou, napsala jsem svou první básničku a pohádku a nemohla se zbavit zlozvyku počítat si na prstech. Například takový příklad 13-6 byl pro mě noční můrou. Vlastně ještě teď si výsledkem nejsem tak úplně jistá 
„Holka, ty si snad nespočítáš ani výplatu! Musíš to zvládnout, matematika je řece královnou věd!“ nabádala mě paní učitelka.
Jenže mně byla matika ukradená.
S přechodem na druhý stupeň se situace sice trošku zlepšila, k matematice bylo více potřeba logiky, kterou naštěstí nepostrádám, ale stejně to nebylo ono.
A tak zatímco v češtině jsem bojovala za čest školy v olympiádách a soutěžích a psala slohy půlce třídy, o referátech na literaturu nemluvě, v matice jsem bojovala tak akorát o dvojku na vysvědčení.
Je snad ironií osudu, že můj současný kluk studuje na této škole v matematické třídě a že tento fejeton píšu při hodině matematiky. Jo, takový je život.

---