Tunel

toto je take jedno dilo z obdobi po dvou pohřbech omlouvma se za to predem

Tma,ticho.... jen vzdálené hučení v uších,
těžký zvon, křičí na všechny strany... plaší ptáky na střechách.
Nad sebou slyším jen klidný umíráček... dárek od příbuzných..... od našich,
slyším jak věnec květin dopadl na mě, mou rakev... zasekl se na přezkách.

Pláč... smutný, a přitom tak povznášející.... pláčí za mě... mou duši,
farář tiše velebí mou pokroucenou smutnou minulost.
Jen tiše bezhybně ležím.... nebo snad letím?či snad.... zůstávám na zemi a jím vtipnou kaši?
hluchá ozvěna ohlašuje konec, ne však pro mě... jen pro mou smutnost.

Tiše se rakev kolébá k východu, potažená černým hedvábím,
leskne se na zářícím slunci, vidím zase jednou světlo.....
Snad se něco změnilo, nebo snad pořád jsem zde?.... přemýšlím,
stromy jen smutně a zároveň vesele pokukují.... trochu se setmělo.

Mraky přišly na návštěvu, podívat se mi do očí,
byl jsem šťastný? nebo jenom zasněný?
Šum smutných listnáčů pomalu začíná usínat.. jen se člověk otočí...
krátká otočka a rozloučení, došli jsme na místo.... budu teď zvěčněný.

Kus opracovaného kamene, s hrdličkou na svém vrchu,
dává si závody se silami větru, je volná, tak... překrásná.
Chtěl bych také létat, být volný.... umět skákat z mraku na mrak.... mít domek a střechu,
teď pomalu jedu dolů, do tichého,smutného konce pomalé smrti..... ona je přesná.

Možná příjde další den, den kdy znovu uvidím světlo,
den kdy možná již neponesu svůj těžký osudový pytel.
Vzduch je čistý, prozářený, lidé jsou smutní,jsou sami.... už to přestalo,
teď už jenom oněmil jsem užasem, už na mě čeká.... bílí dlouhý tunel.

---