Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
A píšu. A zase totálně defekuji, až hanba. Instaluji. Sublimuji… sublimuji tak, jediným zdravím to způsobem psychologické obrany, bráníce se vnějšímu světu, sublimuji už celé dny, měsíce, rok a půl, vesměs nevědouce, že sublimuji a tím žiji zdravě. Zmáčkněte mi nos u kořene z obou stran, brýle přece bolí, opřete se shora hlavou o postel, kupte mi přepalovačku Yamahu SCSI i s TV kartou, ať má na tomto světě taky někdo radost, někdo jiný než ti, kteří si ji zaslouží. Jako se absolutní svoboda rovná absolutní samotě, tak já hledím ve víru ran do tmoucího okna, byv pojat pocity strachu a zapomnění. Zažívám ten pocit, když básníka opustí múza a on jen tiše vzpomíná na ony slavné časy, které se už nevrátí. Et in Arcadia ego.
A tak se hladím a říkám si tichá slova o Eldorádu, bájné to zemi zaslíbené, v níž taky byla smrt. Věci z druhé a třetí ruky, toliko se přece točíc a vzlykajíc pro chmurnou vidinu budoucnosti - a co tím chtěl básník říci ? Ne to, co napsal ? Něco jiného ? Asi; zeptejte se básníka, který elektron se mu mihl před očima. Zeptejte se lidí, které elektrony jim kmitají v hlavách, když se dívají na básníkovo umění, nečtouce, pouze se dívajíce na slova, nemohouce totiž zachytit elektron básníkův.
Písmák