Slečna Agnes

„Řekněte mi, rádcové (a raďte zodpovědně), který z nich je nejkrásnější?“

„Nejkrásnější je Lucien, prý má vlasy tmavé jako noc v zapadlých uličkách ztemnělého města, kde se ani větříček nepohne a kde světlo z plynových lamp spíš tušíte, než cítíte. A pleť má prý jako ze slonoviny.“

„Ne ne, nejkrásnější je Bertrand, zlatovlasý Apollo s očima divoké kočky...“

„Kdepak, nejkrásnější je Valentýn, s tváří děvčete a rukama útlýma a jemnýma jako dvě bílá husí pírka.“

„Řekněte mi, rádcové (a volte uvážlivě své odpovědi), který z nich je nejmoudřejší?“

„Nejmoudřejší je Lucien, skvělý stratég, v plánování je nedostižný... Nikdo nedohlédne všech konců a neodhalí včas všechny správné cesty, ale pakliže se tomu kdo blíží, je to vznešený Lucien.“

„Ale kdež. Nejmoudřejší je Bertrand... Filosof, jací se dnes již nerodí. Rozumí nejlépe uspořádání světa, nikdo není učenější a hloubavější, nikdo neprohlédne pronikavějším zrakem lidská srdce...“

„Nikoli. Ani Lucien, ani Bertrand. Nejmoudřejší je Valentýn. Je nenápadný a tichý, ale uvidíte, že je moudrý svým srdcem...“

„Řekněte mi, rádcové (a dobře si rozmyslete, co mi povíte), který z nich je nejbohatší?“

„Nejbohatší je Lucien. Vlastní ohromnou flotilu, platí největší vojsko a jeho území se rozprostírá od moře k moři.“

„Bohatství spočívá v něčem úplně jiném... V hospodárnosti. Lucien za krátký čas proválčí a prohýří, co dnes má. Bertrand umí se svým majetkem moudře nekládat a prozíravě jej rozmnožuje. Nejbohatší je on.“

„Nedejte na ně. Nejbohatší je Valentýn... Vlastní domy v nejkrásnějších městech, jeho pokladnice přetéká vzácnými klenoty a šperky a jeho stáje jsou plné nejkrásnějších koní. A nebude skrblit každý peníz, nebude se rozmýšlet, zda vám koupí nové šaty, či ne...“ Usmál se úlisně třetí rádce a úkosem si změřil druhého.

„Zdá se, že vy jste rozhodnuti... Ale jak se mám rozhodnout já? Vezmi si svého bojovného Luciena, chceš-li jej, první rádče. A ty, druhý rádče se klidně nech sezdat se svým rozumným panem Bertrandem. A ty - klidně se jdi potěšit do domu změkčilého páně Valentýna. Kolik vám každému který z nich zaplatil, že mne tak horlivě přesvědčujete? Slíbil ti Lucien ránu nožem do zad, když neuspěješ? A tobě, slíbil tobě Bertrand nějaký vysoký úřad, že za něj tak snaživě oroduješ? Omámil tebe Valentýn oblakem silné voňavky anebo ti zacinkal pod nosem diamantovými náušnicemi a hrstí zlaťáků? Vezměte si je sami. Já nedám na vaše rady; odejdu na ostrov v severním moři, nechám si ostříhat vlasy, navléknu režnou halenu a zemřu v tichu klášterní cely, až slunce klesne za obzor rozmazaný věčným příkrovem mlh a sestry se sejdou při večerní modlitbě.“