Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kdybych uměla křičet

23. 11. 2000

1668

Autor

blazinek

Včera v podvečer jsem se utopila v moři kterés mi daroval Slané moře i tu jeho hořkost šumící smutek zpěněné city Je mnohé co jsi mi ochoten darovat Moře na tváři je jako rosa na květině Jenže kapka rosy sluší narozdíl od slaných vrásek Kolik bolesti se vleze do moře? do jedné malé kapičky? Polykám tu slanouu vodu z moře abych se dřív utopila zbavila se střepů svého já a "dospělí" se mohli smát Rozsypané korále nikdy nenajdete všechny Už nikdy nebudou úplné... Slíbávals mi slzy abys mě zachránil před utonutím Teď sám přivoláváš bouři Jenže na záchranném člunu už pro mě prostě není místa... Stejně jako ve tvém srdci? jako na tomhle světě? Kdybych uuměla křičet zbytek života bych ječela... o bolesti... o životě... Můj křik by byl pro ty, co mě chytli pod krkem přibili na stěnu Možná bys pochopil a mně by bylo líp...

jester

01. 12. 2000

Dát tip

trochu moc do pesima..)) ale jinak to "mluvi" a mnektera prirovnani jsou fajn.. (az na to kolik se "vleze"..))a s tim zkracenim je to asi pravda.. a trochu ucesani by neskodilo take.. A hlavnem, treba pristeii i vic optimismu..)Vydrz..)