Bílá paní

"Dobrý den!" pozdravila slušně a sedla si mi na klín. Chtěl jsem se ji zeptat, co to dělá, ale okamžitě usnula, tak jsem to nechal být. Přemýšlel jsem o tom, proč si vybrala zrovna mě. Určitě toho hodně nacestovala. Vždyť takováhle lehká dívka se může podívat kam jen ji vítr zavane. Musí to být zvláštní, skoro až jepičí, život. Narodíte se a pak najednou padáte a padáte. Až dopadnete na dno, tak umřete. Ale mezitím toho mnoho nalétáte. Létáte sem a tam, doleva, doprava, nahoru i dolů. Ale nakonec stejně doletíte až na zem. Nedopadnete sice tvrdě, ale dopadnete tak, že se už nezvednete. Máte miliony příbuzných, ale ani jeden vám nedokáže pomoci, když se nezadržitelně řítíte k zemi. Na zemi usnete. A potom zemřete. Musí to být velice zvláštní život. Nevím, ale asi bych nechtěl být sněhovou vločkou.

---