Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ať

Výběr: Kid_A, Elyn

08. 03. 2005

2739

Autor

dítě_na_skleníku

(příznačnostem neodolávám): proto se věnujte i slovům pod tak trochu anebo taky ne

ať

jedna minuta křičí ať

jen zůstane

druhá už ví

že příliš pozdě

a potichu

svět najednou byl kolotoč

překrývalo se snad všechno

nějak kvapem špatná

špatně

snila s vteřinovou ručičkou

a tančila o minutách

Saloon_Kupee

24. 03. 2005

Dát tip

hjoooooooooooooooo jjohooooooooooooooooohohooooooooooooooooo jooooooooooooo kojooooooooo joooooooooooooo PIT

dítě_na_skleníku

20. 03. 2005

Dát tip

jo jsem tak trochu nemocná ale omlouvat se za to nebudu (to samé bych napsala jako reakci pod (cokoliv) )

gr_4you

20. 03. 2005

Dát tip

jseš prostě neomluvitelná, chi říst neomluvená, totiž noomlouvací, safra porte

Sn_vojáček

15. 03. 2005

Dát tip

hmm...je to špatné a pořád dokola...a na mě zase zbyla jen ta zmrzlá kukuřice... :o) líbí se mi

gabio

10. 03. 2005

Dát tip

snila s vteřinovou ručičkou a tančila o minutách moc dobrá

- Prožili jsme spolu malé requiem Až tady nebudeš budu se vracet k těm tónům k těm podivným harmoniím, které padaly stejně jako tanec listu Doufal jsem, že nebudu žít requiem že ani nestihnu zapálit svíčku na svým vlastním hrobě ne – ne – nestihnu Ale zapálím jí tobě Ve tvým příštím městě Ve tvým dalším telefonu Ve tvým příštím requiem Ve tvým příštím odjezdu Začal jsem pít na dluh Dluhy se vznášely kolem mojí hlavy jako mouchy a jako mouchy znamenaly a jako mouchy bzučely Ale řekni mi: co jsou dluhy proti tvým křídlům? Proti tomu jak pohodíš hlavou? Proti tomu jak odjedeš? Proti tomu jak mi nerozumíš, když se zmůžu něco říct před půlnocí ve zmrzlým metru a ty řekneš: "Co?" Pak přijede vlak. Vždycky se najde nějakej snaživej blbec, kterej ten vlak dokočíruje zrovna tam, kam nemá. A ty asi odjedeš. Pohodíš hlavou, usměješ se někam do země a asi fakt normálně odjedeš. Budu stát a křičet Budu tě hledat Budu se dívat Pak si někde sednu a budu pít na dluh. Ale jen tak, jen tak... nebudou v tom pouta ani závaží. Budu se koukat rovně a říkat si: "Hej, mladej, ona fakt odjela." A budu lapat tóny requiem. (...) "Jak to skončí?" "Co?" (...) odejdu na nádraží A to bude můj odjezd. Budu myslet na tebe na tebe ve vlaku, v letadle, na lodi, ve větru (ef topol - sakramiláčku) proškrtáno jak jsem potřebovala a chtěla