Hledání

Hlava jak komnata temná, zdá se být dutá jak peň.

Třináctá v pořadí terna, podivných myšlenek žeň.

Života vlak si tunelem supí, konec je v nedohlednu,

v oblacích dýmu však krouží tu supi, chvílemi strachem tu blednu.

Malinké světýlko v dálce už vidím, cesta je rozmazaná,

chvílemi ztrácí se, očima slídím, kdyže se dočkám rána,

Kde je ta hranice, bolest, strach, rány, vzrušení, trápení, síla ?

Když dojdu na vrchol, zůstanou šrámy, pomůže nějaká víla ?

Tituly před jménem rády se nosí, v dálce už pomalu svítá,

chvílemi obutí, cvhílemi bosí, pít se má do polopita.

Maratón života běžet se musí i s těmi překážkami,