Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJumbo Jet Leg
Autor
Vaud
Mám „jet lag“, což je výraz pro časový posun při cestování letadlem. Uhnal jsem si to během kongresu na Floridě. Vždycky jsem si myslel, že je to "jet leg" - letecká noha. Takže mi bylo divný, proč se neříká spíš „jet head“ – letecká hlava. Většinou nemohu spát v noci a být vzhůru přes den. Aspoň mám čas napsat vám pár řádek. Jak se mám a tak.
Někdy je lepší než mít paměť fotografickou, ji mít fotogenickou. To je výrok, za který by nemusela stydět ani Diana Kobzanová, jejíž svatební šaty vydražil minulý týden můj kámoš Petr za 65 000 Kč. Bydlí v podnájmu sám a tak mu k horskému kolu, laptopu a kartónu červených vín přibudou svatební šaty dvoumetrové erosenky. Teď nebere telefon. Neměl bych ho nechávat chlastat o samotě. Možná se může utěšovat tím, že realita je prý jen iluze způsobená nedostatkem alkoholu. S Dianou jsem jednou letěl z Paříže. Přišla mě požádat, abych si s ní vyměnil místo. Chtěla si natáhnout své nereálně dlouhé nohy do uličky. Bála se, že bude mít po přistání „Jumbo Jet Leg“. A možná od té chvíle mě to slovní spojení mate.
Já nemám bohužel paměť ani fotografickou, ani fotogenickou. A tak neexistuje výročí na které bych nedokázal zapomenout. Ted´jsem zrovna zapomněl na MDŽ. Nějak to soudružky na Floridě nedržej nebo co. Navíc ani nemám jasno, jestli by se mělo v ten den juchat. Ale žádný důvod není dost špatný k tomu, aby se neslavilo! V hlavě mi pořád zní citát od Dream, kdy ji jeden drobeček přál: „Děkujeme vám, že jste byla zdravá a šťastná“. Lepší přání bych stejně nevymyslel. Ale podle Petra naše spolužačky už jen tloustnou, přestaly šukat a začínají publikovat.
To náš drobeček ještě nikomu nepřál. Zato se těšil až přiletím. Hned si chtěl hrát v „domečku“. Má malý stan a já nohy tak dlouhé (mnohem kratší než Diana). I tak do jeho domečku nechodím na návštěvu, ale oblékám si ho na sebe. "Taky tloustneš, kamaráde", říkám si ráno, když sleduji stav tuku na svých českých bocích. Vzpomněl jsem si na heslo jednoho z anglických fotbalových klubů – "you never walk alone" – nikdy nejdeš sám. U mne by se spíš hodilo – "you never walk, melon" – nikdy nechodíš, meloune. Je to pravda. Všude jezdím autem. Nebo lítám letadlem. Už jsem skoro přestal chodit. A to jsem chodil rychle a rád, protože chodec je prý buď rychlý nebo mrtvý. Ale my co máme Windows 2000 se už smrti nebojíme. A tak jezdím, lítám a tloustnu. Když lítám, tak mám ten "jet leg". Nebo "jet lag"? A ted´ mám šanci i na Jumbo Jet Body.
Od rotopedu vás zdraví Vaud