Šel básník chudě do světa

Šel básník....

Šel básník chudì so svìta,

doma to nemìl lehké

a protože byl poeta,

všímal si krásy køehké.

Co všechno všude uvidìl,

zapsal si do notýsku

a okouzlenì závidìl

v Bavorách mladou bøízku

a taliánùm Pompeje

a rakušanùm Alpy.

Co krásy v širém svìtì je..

proè u nás nejsou pampy ?

proè Kaèák nemá kanöny,

Vltava Niagáru?

Místo prerie záhony,

hospoda místo baru.

Tak stìžoval si sobì sám,

joo, to by se to psalo.

Co doma opìvovat mám,

když je toho tak málo.

Až náhle pøišel na nápad,

že v téhle smutné dobì

když není co a komu psát

bude psát jen sám sobì.

Jak pochyby a deprese

mu duši, srdce nièí

a celá básen' nese se

v depkovém, molu klíèi...