Kočičí drápky

Kočičí drápky

Konečně doma, pomyslela jsem si, sotva jsem za sebou zavřela dveře. Odhodila jsem tašky s nákupem a rozhodla jsem se, že s těmi ďáblíky, Hankou a Petrou, už nikdy nepůjdu nakupovat. Jsem naprosto grogy, jen si dát studenou sprchu, uf.

Vzala jsem spadlé tašky a zamířila jsem do ložnice. Pozdravila jsem zaťukáním na sklo svého škorpiónka a obrátila jsem igelitky vzhůru nohama na postel. Páni, tolik oblečení, co s tím budu dělat? Proč jsem si kupovala takové prádlo, i s župánkem. Pch, komu se v tom budu ukazovat??? Leda svému zrcadlu… A Skorpiovi, samozřejmě, ale ten pro mě nebude mít žádná slova typu: „Lásko, vypadáš božsky“ nebo „broučku, to mě rajcuje, pojď už ke mně“.

No, ale ta večerní róba. Hm, posoudila jsem znalecky, za tu cenu stála, vypadá nádherně, ale je možná tak na nějaký večírek pořádaný firmou. Je ale pravda, že šéfikovy večírky byly vždy úžasné a v brzké době se jeden chystá. Hm, a pod ně tohle prádýlko? Vypadalo by to báječně, kdybych se v tom někomu ukázala, jenže komu? Kdo je ten pan úžasný o kterém všichni mluví???

Rozplácla jsem se zády na postel a zavřela jsem oči… Brzy jsem propadla snění, a tak jsem si mohla svého pana Úžasňáka vymyslet. Vysoká, štíhlá, ale vypracovaná postava, svaly by se mu rýsovaly pod kůží tak zřetelně, až by přecházel zrak. Oválný obličej, hnědé nebo tmavé vlasy, klasického sestřihu, ani ne dlouhé, ani ne příliš krátké, hnědé oči, čokoládově hnědé oči… Tenké rty s trochu odulým spodním rtem, vousy buď žádné nebo trochu bradku s knírem… Štíhlý dlouhý krk, vypracovaná prsa, ploché bříško, pevný zadek a dokonalé mužství. Velikost chodidla? Hm, na tom nesejde. Trochu drsné dlaně, dlouhé a hlavně hbité prsty, ostříhané, ne okousané a čisté nehty!!!

Ale to je jen fyzický vzhled a povaha? Tak, abych mu neměla co vytknout, vnímavý, hodný, otevřený, trochu rošťák, tolerantní, ale zásadový.

Aby uměl dobře mluvit, vybraně. Záleželo by, v jaké společnosti by zrovna pobýval. Výborný pravopis, smysl pro humor, kamarádský, důvěřivý ale ne hloupý ve smyslu – podpantoflák.

A dál? Propadla jsem dokonalému snění a mé sny mě provázely až do devíti rána… Do devíti? Ne, jen jsem se špatně podívala na hodiny. Ne, vidím dobře… A sakra.

Nestihla jsem si dát ani sprchu, jen jsem rychle uvázala vlasy stuhou a vyčistila zuby a omyla obličej. Ještě klíče, tak a můžeme jet. Nasedla jsem do svého služebního broučka a pádila na výpadovku, kde jsem to rozjela na sto čtyřicet, abych nepřišla až tak moc pozdě. Do háje, policajti, zpomalovala jsem na povinnou devadesátku, ale už mě brali. Zajela jsem ke krajnici. Stáhla jsem okýnko.

„Dobrý den mladá paní, vaše doklady od auta a řidičský průkaz“, oznámil mi pan „policista“.

„Dobrý den, ano, malý moment – ano, tady, prosím.“

„Ale to nejsou doklady tohoto vozidla.“

„Cože??? Aha, promiňte, malý moment,“ sakra, kde jsou, to snad není možné, nemohla jsem nic najít, taková blbá brašna…

„Já čekám paní“ řekl netrpělivým hlasem.

„Slečno,“ opravila jsem ho s nechutí, „ano, už to bude, promiňte, tady, prosím“ starej dědku plesnivá, vyčisti si zuby, dodala jsem v duchu. A začínal mě svrbět jazyk, když mi vracel doklady a přál příjemnou a hlavně pomalou a opatrnou jízdu. Dědek, sotva jsem ho měla z dohledu, zase jsem přidala.

Do háje, za deset deset, když jsem parkovala na svém reserve. Schody jsem běžela po dvou a první co bylo:

„Jdete pozdě, vážená, čekáme už jen na vás“ řekl šéfik sotva jsem mu přistála v náruči.

„Promiňte, malá kalamita na vozovce“ řekla jsem co možná nejmileji a přidala jsem okouzlující úsměv. Nebyla jsem žádná krasavice, jen průměrně, ale na šéfa to vždy mělo odzbrojující účinek.

„Ano a nejen na vozovce, jak vidím, ale i v koupelně, běžte se učesat slečno,“ vyřkl nade mnou svůj ortel a mě se chtělo vzlétnout, měla jsem ještě svou práci, „a potom hned přijďte do zasedačky.“

V rychlosti jsem se upravila na toaletě, a když jsem vstoupila do zasedačky, podlomila se mi kolena. Byl tam. Pan Úžasňák, ve své dokonalé podobě. Stál tam v upnutých kalhotách, košili s krátkými rukávy nedbale vystrčenou. Snědá pleť, tmavě hnědé vlasy, které zavoněly na tu dálku po heřmánku až k mému nosu. Oříškovo–čokoládové oči, plné rty a vysoká vypracovaná postava, která se mu viditelně rýsovala pod oblečením. Pastva pro oči, páni, nebyla jsem schopna říct ani zbla, byla jsem naprosto paralyzována. Šéfik si odkašlal a já si uvědomila, že vypadám jak blb. Rychle jsem odstoupila, ale ten jeho uhrančivý pohled mě stále provázel. Věděla jsem, že se na mne dívá, možná trochu obdivně, ale zkoumavě. Šel mi nach do tváří, ještě chvíli a budu jako pivoňka.

Po hodině strávené v zasedačce jsem se vrátila do své kanceláře a sedla si k počítači. Tak, honem do práce. Pan Úžasňák, Richard, byl nyní mým kolegou. Oficiálně nám měl být představen až na večírku, který se konal tuto sobotu, ale šéfík to nevydržel. To bude akce, takový kořeň, jen doufám, že není zadaný, chci ho pro sebe, ach, ale co když je? Určitě je, takový kus chlapa, aby byl sám? Hm, to asi ne. Ale zázraky se dějí, snad…

Ty tři dny jsem prožila jako ve snách. Zrovna jsem si dávala horkou koupel ve své rohové vaně a přemýšlela jsem, jestli si vzít to nové prádlo. Podle Petry bych určitě měla, hned jsem ji o všem informovala a ona slíbila, že se dneska ke mně zastaví a pomůže mi s vlasy. Musím vypadat skvěle. Připustila jsem si trochu teplé vody a potopila se pod hladinu vody.

Stála jsem v ložnici, župan na těle, turban na hlavě a přemýšlela nad výběrem spodního prádla. Pomohla mi až Petra, která akorát přišla. Spíš mě dokopala, abych si vzala to nové, černé. Vypadalo na mně dobře, nemohla jsem si stěžovat. Sedla jsem si na židličku před zrcadlo a zavřela jsem oči, Petra začala tvořit. Jako kadeřnice byla skvělá, měla by si založit firmu a nesedět pořád doma a dělat, jak manžel píská. To bylo jediné, co jsem ji stále vytýkala.

Otevřela jsem oči a nestihla jsem se divit. Páni, to bylo úžasné, takové vlasy, ani jsem nevěřila, že jsou moje. A nepoužila skoro žádné spony, jen vlásenky a ty nešly ani vidět.

„Jsi božská Petro,“ řekla jsem ji plná obdivu, „opravdu.“

„Ále, víš, že to není pravda, jen trochu cviku a umu, nic víc.“ Prohlásila tvrdě, ale pyšně, šlo to vyčíst z podtónu jejího hlasu.

Tak a teď make-up a ostatní líčidla, jak říkala máti – „nahodit ksicht“.

Naštěstí jsem měla dost času ještě všechno uklidit, co kdyby. Petra mi pomohla, ale teď už tady nebyla, manžel „pískl“ a ona hned běžela.

 A ještě šaty, naházet vše do kabelky a můžu vyrazit. Podívala jsem se kritickým okem do zrcadla a uznala jsem, že mi to sluší. Bude osm, nejvyšší čas jít, dneska si vezmu taxíka. Přehodila jsem si šál přes ramena a šla dát pusu Skorpiovi. Vypadal dobře, milovala jsem ho, ale rozhodla jsem se, že příští zvíře, které si pořídím, bude vydávat alespoň nějaký zvuk.

Místnost byla zařízena bezvadně, bodejť by ne, když jsem ji z větší části organizovala já. Hm, takovou róbu jako mám já tady nikdo nemá, ale uznala jsem, že do stylu jsem se trefila. Půl deváté, za chvíli to začne, a pak jen zábava.

Nudný proslov od šéfa. To by mě fakt zajímalo, kdo mu to chystá, jestli on nebo jeho nudná manželka, asi oba mají svou účast. No propadák. Ale pak už hrála hudba a alkohol se vkrádal pomalu do žil. Tanec, ano, jako vždycky nejdřív ploužák, který připadl šéfíkovi a jeho ženušce a pak volná zábava. Pár ploužáků a pak něco rytmičtějšího. To bylo moje, měla jsem báječnou náladu, z části zapříčiněnou alkoholem, ale ten větší podíl měl Richard, který přišel sám a koukal na mě. Šla jsem tančit, jako jediná, jak jinak. Vždycky začínám první, ale dnes to bylo jiné. Dnes jsem tančila jen pro něho. Dala jsem si záležet, vlnila jsem svými boky do rytmu a culila se na něj. I on se na mě usmíval.

Dotančila jsem a šla jsem si dát drink. Podal mi sklenici s dobře vypadajícím obsahem a uznale na mne pohlédl. Přijala jsem jeho pití a pustila se sním do hovoru…

Páni, jak je možné, že mne líbá? Nejen na ústa, s těmi se nespokojí, jde níže, cítím jeho ústa na svém krku a to jsme teprve v taxíku, co bude u mě? Vystoupali jsme do druhého patra a já vložila klíč do zámku. Tím jsem rozžhnula knot k velice výbušné bombě, sotva jsem zavřela dveře, Richard se na mne vrhl, ale ne nenasytně, spíše toužebně.

Pomalu mi svlékal šaty a líbal každé místo na mé kůži. Pálilo to, vzlykala jsem štěstím, ano, byl to on, můj pan úžasný.

Svlékl mi šaty a začal si mne prohlížet. Jeho pohled byl spalující, uznale obdivoval mé prádlo a neplýtval u toho lichotkami. Sám si už dávno sundal sako a teď mi dopřával, abych se kochala pohledem na něj. Rozepínal si jeden knoflíček za druhým, až jsem dostala chuť strhnout mu tu košili z těla. Přistoupil ke mně a jemně mi svlékal mé drahocenné prádélko, stála jsem před ním tak, jak jsem byla zrozena. V Evině rouše. Ani on nezůstával pozadu, brzy na sobě neměl nic, než svou snědou kůži. Milovala jsem ho, v tento okamžik, kdy jsem si mohla vychutnat všechny jeho svaly a napnutou kůži, a taky jeho vzrušení.

Položil si mne do postele a podložil mi hlavu polštáři. Líbal každičký centimetr mé alabastrové kůže a já sténala touhou. Laskal má prsa svými rty a dráždil mou pokožku svými prsty. Cítila jsem, jakou má sílu v pažích a bylo mi skvostně. Přejížděl jazykem kolem mého pupíku a pokračoval stále níže, až narazil na tenký proužek mého ochlupení a zasténal také. Své prsty vložil do mé hluboké studánky a podíval se mi do očí. Četl v nich přesně to, co se mi odehrávalo v mysli a co jsem pociťovala v srdci. Jazykem projížděl přes místa, která kdysi patřila jen jednomu muži. Hrál si se mnou, zajížděl jazykem i prsty stále hlouběji, až jsem měla pocit, že se rozplynu. Tohle jsem nikdy předtím nezažila a bylo to božské. Cítila jsem, jak na mne nalehl a cítila jsem i jeho mužství ve svém klíně. Roztouženě jsem zapředla jako kočka.

„Předeš jako kotě, ještě vytáhni své kočičí drápky“ řekl mi zastřeným hlasem a pronikl do mne úplně, až jsem otevřela oči a zasténala jako nikdy předtím. To bylo ono, ono kouzelné, o kterém všichni mluví. Konečně i já jsem to prožívala. Své pěstěné nehty jsem zatínala do jeho pružné kůže, klouzala jsem prsty po jeho těle, které se stále více vzrušovalo. Laskal mne a já mu to oplácela, svými „kočičími drápky“ jsem drásala jeho tělo, ale mu to nevadilo, byl stále více vzrušený a já už byla také skoro na vrcholu. Náš vrchol jsme prožili společně a po notném odpočinku jsme v našem milování pokračovali. Do rána jsme to stihli ještě dvakrát, a když mi donesl nedělní snídani do postele, chtělo se mi vzlétnout. Milovala jsem ho a on miloval mne…

Jak kruté bylo se probudit a vstát do dalšího dne a pracovat pilně jako včelička. Zase jeden úžasný sen o panu Úžasňákovi, škoda jen, že to byl právě jen sen…