Máňa má malou nohu

Máňa má malou nohu. Noha je tak malá, že kdyby byla ještě menší, Máňa upadne. I tak má Máňa problém s chůzí. Když byla menší, navštívil ji skřítek a dal jí možnost přát si cokoliv. Přála si nožku ještě menší než Popelka. Od té doby už skřítek nepřišel, ale po půlnoci je možné slyšet jeho smích. Máňa si stříhá nehty na nohou jen trochu, protože jinak by častěji ztrácela rovnováhu a stěží by mohla chodit do školy. Ve škole Máňa sedí na židli a je hodná, protože kdyby nebyla hodná, musela by stát na hanbě a časem by se začala kymácet, děti by se smály a Máňa by od pana učitele dostala trest za opičky. Protože je však Máňa hodná a dává pozor, s přehledem postoupí do další třídy. Máňa má problém sehnat boty, na rozdíl od Popelky ji totiž neobouvá ani víla, ani princ. A skřítek se v noci směje. Mánin svět je tedy ovlivněn malou nohou, protože kdyby na ni nemyslela, mohla by upadnout, a upadnout pod kopyta koní není žádná slast. Když Máňa sedí, stává se nejšťastnější sedící Máňou na světě. Ráda sedává v parku a poslouchá, jak stromy rostou rychleji. Svět je tak krásný, ale pak musí Máňa vstát a jít a už to není zase tak extra. Z Máni bude jednou básnířka, nikdo to neví, ale květy v parku jí to řekly. A Máňa napsala první verš.