souzen za čekání

a tak čekám
s pusou dokořán
čekám
a ve tmě zatím
 kvete kapička
vody
padá
chytnu ji
pod jazyk
vlažnou
 jednou
 dvakrát
 třikrát
a ticho
mě obepíná
jako
svěrací
kazajka
pak v kotrmelcích
vzbudím
den

škvírou ve zdi
žebrá
tenký proužek
světla
o mou tvář
    povzdechnu si
    nad tím

jsem
vášní
zrnka písku
v moři
 utíkám
ven
ze svého
vězení
rozechvívám tenké
pavučiny
utkané
z dlouhé chvíle
čekajícího
blázna

rozechvívám
se

do souzvuku
vzdechů
ve strunách
prachu
a vykročím
skrz vyčekané
mříže
 ano    vrátím
se s příchodem
večera
zpátky
to vím

jednou

dvakrát

třikrát

po zdech
teskněsladké
cely

vrátím se

abych mohl
znovu

odejít

odletět

odplakat

a odmlčet

sedm západů

ticha

žalářů