Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se-naději-
19. 03. 2005
11
1
2458
Autor
leenai
V srdci oheň
a prsty z popela
oharky co
nikdys mít nechtěla
pod hlavou polštář
všemi sny vycpaný
za víčky obraz
rytíře bez hany
ubohá
v dětskosti pozdních dní
nechtěná
pod zemi ulehni
hadýrek víly ze zvonku
namísto kožíšku
sněhem belháš se za stopou
popelky oříšků
vzdálená
hvězdám nesmírně vesmírným
zničená
vztekem nemocně bezmocným.
Má malá sestřičko,
umíráš poslední,
než půjdeš, prosím tě,
duši mou pohlaď mi.
1 názor
Bee> je jednou z těch kontroverznějších a není moje nejoblíbenější, ale nerada mažu, alespoň se z toho můžu učit :))
Nevím. Něco mi chybí. Ta druhá sloka je sice hezky napsaná ale já asi potřebuju nějak jinak zacílit... neumím vysvětlit... raději mlčím :)
ať si Petr_Pan lítá kde chce a cupuje tě na malý kousky, mě to vážně zamžilo oči, tak upřímný smutek - ach booože. Kašlu na podsouvaná klišé - tipec, protože mi to saframentsky cuklo duší.
co ty víš, třebas jo :)))
ale dyk já vim, že by sis tohle nemyslel (nebo v to alespoň tajně doufám)
:)
třeba fame ? vždyť to není pravda - jenom jsem chtěl demonstrovat, co jsem povídal - nemám nejmenší podezření, že bys tady četla s notýskem v ruce a opisovala ňáký blbosti .. :-)
fíha, to mi asi dalo zabrat, než jsem prošla celýho písmáka a vytáhla z něj to nejhorší, co se tam dalo najít :)
V srdci oheň
- tohle je kliše jako brno - mrkni na nový autory, příp. na nejstarší dílka některejch autorek tady - př. teď v hlavě nemám, ale - určo Ti to taky nepřijde moc origoš
a prsty z popela
oharky co
nikdy’s mít nechtěla
- tady nikdo něco pořád nechce
pod hlavou polštář
- :-)
všemi sny vycpaný
za víčky obraz
- mrkni na pozorovatele a jeho sbírečku eidetické obrazy
rytíře bez hany
- tady třeba na tomaperyse
ubohá
v dětskosti pozdních dní
nechtěná
- remik
pod zemi ulehni
- neorigoš
hadýrek víly ze zvonku
- :-)
namísto kožíšku
- :-)
sněhem belháš se za stopou
popelky oříšků
vzdálená
hvězdám nesmírně vesmírným
zničená
vztekem nemocně bezmocným.
Má malá sestřičko,
umíráš poslední,
- fame ? teď nevím jistě
než půjdeš, prosím tě,
duši mou pohlaď mi.
- tady ta ukecanost - přivlastň. záj. zbytečně + pohladit duši - sved bych to na ňákýho klišáka jako třeba na seregila
Fšem: děkuju :) moc moc, za každou kritiku :)
Petře... mám to od sebe, ze svýho pocitu, zážitku, stavu :)), podobnou jsem ještě nepotkala, dyžtak mi hoď nějaký avi, ať vim, čeho se vyvarovat. O naději jsem tu snad eště nečetla.. (ale tim si nejsem jistá)
a jinak... kdo se mi jako měl co hrabat v hlavě?!!! :))
tahle se čte příjemně - ale - nenacházím v tom nic z Tvý hlavy - nebo - jestli jo, tak už to v ní našel někdo dřív než Ty ..
a poslední strofa je poněkud přepovídaná
Obraty a styl jsou mi blízké... Vracím se do Písmáka po roce kvůli časové tísni a připadá mi, že lidi s citem nevymírají.
Líbí se mi... a i když to může vyznět morbidně, líbí se mi ten smutek, kterým je to nasáklý.