Abeceda

Abeceda

Život je jak abeceda,

někdo našel,

někdo hledá.

Někdo hledá cestu z města,

někdo ani neví, že je cesta:

A je anděl tančící kolem nás,

chvílemi ztrácí ho každý z nás.

B je bolest ze zklamání,

která je na každém rohu k mání.

C je cit, který někdo má,

jiný ho celý život postrádá.

Č je čerň, jenž je v koutku každé duše,

jen málokdo ji umí přejít hluše.

D je děs, který cítíme během temné noci

plné černé, smutné a naivní moci.

Ď, ďáblík ponoukající nás k věcem,

kvůli kterým pak s tím, co nám zbylo, seknem.

E, eso vytažené v pravé chvíli z rukávu,

začínající nekonečnou ubohou slávu.

F je faleš, G jsou gesta,

život je někdy jen slepá cesta.

H je hádě svíjící se na kameni

či někomu na rameni.

CH je chvat, který nás stále za něčím honí,

CH je chtíč akátového trní.

I je inspirace přicházející za půlměsíční noci,

inspirace, bez které básníkovi není pomoci.

J je jas, ješitnost, jitro s třpytivým sluncem,

cesta se smutným nenadálým koncem.

K je klíč, klíč k něčemu krásnému,

známému, vysněnému, marnému.

L je lidská láska,

která je veliká nadsázka.

M je moc, moc uslzených dívčích očí,

moc upřeně, toužebně hledících očí.

N je náhoda, někdy nešťastná,

jindy velice překrásná.

Ň je ňouma neschopný jakéhokoli činu,

který vlastně na ničem nikdy nemá vinu.

O je omyl, který se nedá napravit

a ten nejhorší ani sametovou záplatou vyspravit.

P je plyš, který je většinou hrubší než člověk čeká

a za tuto naivitu pak přenáramně pyká.

Q je quiz měřící lidskou blbost,

quiz na malou duševní slabost.

R je rýha vyrytá tupou dýkou do plesnivého dřeva;

na krámu, kde prodávaj se lidi, je velká cedule "sleva".

Ř je řev, který nikdo neslyší,

řev v slzách z těla prýštící.

S je smysl, sex a samota,

je to duhová životní paleta.

Š je šum či šustot v podzimním listí,

kdy smutná nálada si deštěm cestu na svět klestí.

T je tlukot prázdného dutého srdce,

tlukot už uhasínajícího srdce.

Ť je ťukání kapek na okno,

ve větru tančící děravé sukno.

U je úsilí, úmysl, únava,

kdo by nechtěl někdy začínat od znova.

V je vrána, černá krákající vrána,

která ruší tichá bílá zimní rána.

W je wallkman vydávající jen děsivé skřeky,

lidi vykládající samé plky.

X je xylofón, sametové hluboké tóny,

uslzené neprůhledné clony.

Y je stromek s dvěma suchými opadanými větvemi,

střecha pokrytá černými sazemi.

Z je zemřít, konec všeho,

z je zrada kamaráda znaveného.

Ž je celý život, který musíme až do úplného konce žít,

nemusí ho ale zvonce ba ani slunce ukončit..