Neděle

Jaro 2005.
Minulou neděli jsem seděl na studeném mramorovém odpočivadle uprostřed rozlehlého hřbitova, nacházejícího se v jednom nejmenovaném městě na jihozápadním pobřeží Velké Británie.
Nebyl to hřbitov, jaké jsme zvyklí vídat v naší zemi, spíše bych řekl park plný borovic, dubů a míst posledního odpočinku.
Obklopen probouzející se přírodou a tajemným světem kamenných andělů jsem pozoroval změť křížů, které smutně vystupovaly ze země. Kristus, přibitý na jednom z nich upíral svůj zrak do země a jeho pohled jakoby přísahal pomstu vsem viníkům.
Odněkud přiběhla veverka, na chvíli se zastavila a podívala se směrem ke mně.. Jakoby přemýšlela, jestli tam patřím a nebo ne. Pak se rozběhla k nejbližšímu stromu, obratně na něj vyšplhala a zmizela v koruně.
Když jsem skláněl hlavu dolů odraz slunce mě přinutil přimhouřit oči. Pod rozložitým dubem, na kterém zmizela stál nízký pomníček, ve tvaru čtyřstěnné pyramidy, z jejíž špice vyrůstal ornamenty zdobený keltský kříž. Od jedné z leštěných ploch se odráželo slunce a vypadala jako by byla vytvořena z tekutého zlata. Chvíli jsem se na ni upřeně díval, pak jsem zavřel oči a vychutnával si okolní klid.
Když jsem je po chvíli otevřel, odraz slunce zmizel a kámen měl opět svou původní leskle šedou barvu.
Pak jsem ztuhnul úžasem.
Pod stínem obrovského dubu by se nikdy slunce odrážet nemohlo.
Ohromen, jsem vstal a mechanicky došel k pomníku. Husté listoví nepropouštělo jediný sluneční paprsek a světlejší tráva na zemi byla důkazem věčného stínu.
Pomník vypadal neudržovaně, tak jako památka těch, co byly zapomenuti.
Na odvrácené straně kamenné pyramidy jsem našel nápis, který mi vyrazil dech.



In beloving memory
Martin Zetek
17. 2. 1980 – 25. 2. 2006

To jméno i datum narození je moje a čas od onoho dne utíká strašně rychle.

---