Praha

Praha

Kolikrát již tvůj pohled mně vždy drahý

spočinul na teskném panoramatu Prahy

či na siluetě stařičkého Andělského hradu

kam havrani a odsouzenci míří na popravu

jako v omšelé roli mladičké zpěvačky Tosky

sis připadala, když jsi tančívala bosky

přicházelas a odcházela, jak jsi zrovna chtěla

na jednom místě jsi nikdy neseděla

ani v srdci mém nedlela jsi stále

občas opustilas mě náhle, nenadále

nikdy jsem nevěděl, o čem zrovna přemýšlíš

zda vzteky zuříš, či zda láskou nešílíš

dnes večer však, a je jarní večer vlahý

hledím sám a opuštěn na teskné panorama Prahy.