Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Sthující veledílo napsáno zaručeně za střízliva.(bajka)
Modul TX50 právě nouzově přistál na kraji lesíka Řáholce u břehu jezera Brčálníka. Hlavní (a také jediný) poklop se automaticky otevřel a krajinou se ozval pronikavý zvuk zasyčení hydraulického zařízení. Z modulu se vyvalila pára a utvořila nad jezerem mlhu tak hustou, že by se dala krájet.
Zvědavá lesní zvěř se seběhla, aby zjistila, co že to přiletělo k velkoměstu Jičínu. Ani ten starý dvanácterák nenechal svůj čumák na pokoji a zvědavě jej nastavoval po větru s nadějí, že ucítí pach oněch cizinců, či cizince skrývající ho se ve vesmírném modulu TX50.
Po chvíli, když klesla mlha, se konečně cosi pohnulo. Z modulu vyskočilo jakési prase v kosmickém skafandru tipu C19. Jedním, zkušeným pohybem rypáku setřáslo skleněnou kopuli ze své hlavy.
Prasečí zápach udeřil dvanácteráka přes čumák tak mocně, že mu způsobil rozsáhlý hematom na levé nozdře.
Podle zápachu bylo zřejmé, že ono kosmické prase strávilo ve vesmírném prostoru několik staletí bez řádné hygieny.
„Chro, chro... Čichám, čichám prasečinu." Zachrochtalo prase, čichajíc pach vlastního těla.
Prase vykročilo směrem k lesu. Všechna zvířátka, včetně raka se rozprchla, dokonce i zelený pidimužík Kosníček a víly utekly. Jen namol opilý, známý terorista Cajs ležel bezstarostně zachumlán v mechu, v rukou třímaje svůj rum.
Smradem podrážděné prase došlo až k Cajsovi.
„Chro, chro... Čichám, čichám prasečinu." Zachrochtalo znovu.
Vtom Cajse vzbudil strašlivý zápach.
„Co to tu kurva u všech plantážníků tak nelidsky páchne?" Zaburácel Cajs. „Jaký prase...?"
Tuto větu však nedokončil. Jeho pohled se zastavil na praseti ve skafnadru, kterak se nad ním sklání a cosi si chrochtá pod štětiny.
-Asi jsem zase moc chlastal- pomyslí si namol opilý Cajs.
Kosmické prase dále neváhalo ani vteřinu a jedním mocným odkašláním zavalilo Cajsovo tělo obrovitánským chrchlem. Vytvořilo tak jakýsi kokon, do kterého byl nebohý Cajs uvězněn. Zaschlý chrchel pak i s Cajsem pověsilo na nejbližší větev dubového smrčku.
Vtom se z lesa začaly ozývat prapodivné zvuky...
To se Krakonoš se svou sojkou vydal na lov střílet bažanty, veverky a srny.
-PRÁSK-
Lesem zatřásl výstřel... To Krakonošova bereta ráže 9mm s laserovým zaměřováním právě skolila jednoho nebohého kolouška.
Kosmické prase jen žaslo. Mrtvé tělo zvířete se dokutálelo ze stráně až k jeho nohám...
„Anče, Kubo, Hajnej!" Ozvalo se z nedalekého křoví.
Odněkud se objevili ti tři a nevšímaje si kosmického prasete, jali se kamsi táhnouti střelené zvíře.
„Chro, chro... Čichám, čichám prasečinu." Zachrochtalo prase a vykašlalo na ně obrovský chrchel. Netrvalo to dlouho a na větvi vedle Cajse se houpaly další tři kokony.
Vtom vylezl Trautunberg.
„Himl hergot, fix element." Zalamentoval. „Kdo mi teď bude posluhovat?" No, a další kokon byl tu...
Nakonec zachrchlalo prase i Krakonoše a sojku. Když už v Řáholci nezbyla ani jedna živá duše, všimlo si svého odrazu ve studánce. Uvidělo se a usoudilo, že tou prasečinou smrdí ono.
Ponaučení: 1. Nechlastej rum, jako Cajs, nebo tě kosmické prase zahlení
2. Nestřílej koloušky
3. Než někoho zahleníš, podívej se nejdřív sám na sebe
Pozn. autora: Jakákoliv podobnost se skutečností může být pouze neúmyslná a náhodná.
Písmák