Úvaha o důvěře

Důvěra je vždy riziko a záleží jen na Tobě, jestli nikomu nepůjčíš klíč ke svému srdci anebo zažiješ orgasmus svých citů.

Nadělila Ti snad příroda do vínku uvážlivost? Vždycky se chováš opatrně, obzvlášť ve svých sděleních? "Koneckonců by se to ještě mohlo obrátit proti Tobě!" říkáš si a jako správný chlap neprojevíš žádnou slabost? Počkej, však jednou potkáš člověka, který bez ohledu na Tvé zásady začne naplňovat Tvoji mysl, a aniž by čekal na svolení, začne uklízet zmatek ve Tvém srdci. Jsi jako svázaný a nemůžeš se tomuto náhlému vpádu nijak bránit? Bezbranně přihlížíš a topíš se ve svém strachu, aby snad dotyčný nezneužil všechny ty tajnosti, co jsi dodnes urputně schovával před okolním světem? Pak může se tedy stát, co by jsi nečekal: Ten druhý se dobrovolně svěří do Tvých rukou. Pochopíš-li, že to s Tebou myslí dobře, můžeš i Ty s údivem nad vlastní odvahou, nad vlastní proměnou vyslat také své poselství důvěry. Duše se odlehčí a zároveň se stane Tvým nejzranitelnějším místem.

---