Znásilnění

Temnou

nocí  hlubokou,  prochází

  se stín s ženou samotnou.
Muž jde za ní, nic jiného nevnímá.

Ona      před       ním        utíká,

ale ta prokletá lodička zvrtla se.

Smích tiše rozthnul bezpečí.

Ač vlahý večer,

 ona třese se.

Strachy se 

ani nebrání,

když   chlupatá   pracka   oblečení   z   ní   trhá.

Na kraji druhého konce světa ocitnout by se chtěla,

když ta bestie v mužském těle ji pohladila.

Stopy   nehtů   zanechal   jen   pro   to,

aby se pohledem na krev pokochal.

Není v tom touha ženu mít,

nebo   se   jen   ukojit.

Touha moci a nadvlí

a pro tento pud

používá slaboch

a    zvíře    svůj    úd.

Co děje se v mysli ženy znásilněné?

Exploze......nic a          převrácený svět.

Bolest v útlumu za             pocitem ponížení,

    za strachem z               pohledu do očí,

       kdy objeví zas ten                plamínek šílenství,   

       chtíče a                  nadvlády...

Toho nezbaví se!