???

Ošklivá přítomnost prošla kolem mě
a přímo přede mnou vrostla do země.

Můj mozek povrchní
se nechce znáti k ní.

Jedna ruka, druhá ruka,
existence jednoduchá.

Jíst, chodit, spát,
rodit se a umírat.

Ale můj mozek, jež není zcela využit,
pátrá stále, jak jednodušej žít.

Dvě ruce jako je polovin mozku pár
mají v sobě věčný boj a svár.

Ta touha po absolutní pravdě, po poznání,
někdy snad spíše oslepuje a ve vidění brání.

K čemu je mi však
vidět za neznámo,
když stejně žiju tak,
jak mi bylo předepsáno?

Mám dost už otázek,
na něž odpověď nebylo mi dáno znát.

Chci do země vrůst,
na věčnou cestu koloběhu chci se dát
a splynout s vodami všech řek.

Vydat se napospas do vesmírných úst
a vzdát se otázek.