Šangri-la

Svět lidí je prostý psací stůl
Co člověk, jedna zásuvka
Neúnavný průvan věčnosti
(stůl koneckonců volně pluje prostorem)
náhodně potahává šuplata
Takže mnozí ihned zkraje rovnou umrznou
a jiným zase úžas z nekonečna
nenápadně zatuhává na rtech
A tak jen ti v nejsvrchnějších řadách
si sotva stihnou podumat
Čí že pero jim to skřípe nad hlavou
 

Bůh sedí klidně u stolu
(a neptejte se jak, prostě je to Bůh)
cosi píše a kouří přitom havano
z usušených lístků stromu poznání

A na stole v popelníku
mezi Himalájemi bílošedých údolí hor popele
Zahřátá dohasínající moudrostí
a vědoucně se usmívající tváří v tvář chladu věčnosti
Leží
Šangri-la.