Dračí chutě (4.)

                                 Dračí  chutě    (4.)

                                    -Radek  Protch

  -Co budeme dělat, Bělovlasi? Takhle to dál nejde!; začal Pastefix a pozoroval přitom smutného Barbara.

  -Ale co zmůžeme my?!; odpověděl mu Bělovlas a příjemně ho přitom hřála kuponóvá knížka, kterou měl v kapse.

  Stáli tam zadumáni, absolutně tišší, jen Hromotluk ještě pofňukával. Přemýšleli nad dalším postupem svého dalšího konání, nejvíce namáhal svoje mozkové buňky právě Bělovlas, který důkladně promýšlel jaké akcie by si měl ještě koupit.

  -Revoluce!; vyštěkl náhle pastefix, ale rychle ztichl, když si uvědomil, že by ho někdo mohl slyšet.

  -Děláš si legraci?!; opáčil Bělovlas a hlavou mu projela vize revoluca, která by jistě znamenala, že ztratí téměř všechny své akcie.

  -Né! Nedělám!; odpověděl mu Pastefix. Ostatní jen mlčky přihlíželi a konfrontovali se svými vlastními plány, revoluci a stávající systém.

  -Tak to budeme muset demokraticky hlasovat!; rozlobil se Bělovlas a promnul si vous, než se znovu ujal řeči:

  -Takže teď si dáme na chvíli rozchod, abychom si to každý sám mohli promyslet a tak za hodinku si dáme sraz a já to demokraticky rozhodnu! Nějaké protesty? Né, tak děkuji a za hodinu se tu sejdeme!

  Bělovlas věděl, že tohle by mohlo znamenat jeho absolutní krach, a tak si to musel pořádně promyslet, a kde jinde by našel inspiraci, než na burze.

  Pomalu vešel do obrovské haly a vydal se rovnou ke zřízencům burzy.

  -Zdravím vás!

  -Dobrý den, mistře Bělovlasi!

  -Tak co jak se vede?

  -Ale docela to jde mistře, ale práce máme požehnaně!; odpověděl mu jeden ze tří mužů za přepážkou.

  -Nemyslel jsem vás, ale mým akciím!; vyštěkl na něj Bělovlas a muži náhle ztuhl výraz v obličeji. Chvíli se nemohl ani pohnout, ale nakonec ten pocit překonal a rozhodl se mágovi řekne pravdu:

  -No pokud myslíte ty perníčky, tak už vlastně ani neexistují, jejich akcie už jsou jen pouhým bezceným ceným papírem!; muž se přikrčil, jako by čekal mistrův hněv, ale ten byl mistrem i v sebeovládání.

  Bělovlas vyběhl z budovy a krev mu vřela v žilách. Rychle doběhl na místo, kde se měli sejít, ale nikdo tam ještě nebyl, což ho ještě více rozzuřilo. No vlastně ani nebyl takovým mistrem v sebeovládání.

  Rychle prohlédával své věci a přemýšlel, čím by je mohl přivolat.

  Neměl nic.

  I když přece jen, když podruhé prohlédával kapsy, tak na něco narazil.

  Rychle vytáhl klíče z kapsy a začal s nimi cinkat nad hlavou.

  Ostatní se jen tak potulovali po okolí, a tak si ho nemohli nevšimnout.

  Přiběhli k mágovi, který stále chřestil klíčemi a křičel:

  -Revoluce!!!