Festival Potulný dělník -- velmi hrubá recenze

Zúčastnil jsem se festivalu Potulný dělník letos poprvé. Přítomen jsem byl pouze na prvním dni, nicméně si dovolím zde presentovat pár svých postřehů.

Když jsem zavítal do půdních prostor kouzelného brněnského domu Skleněná louka, do galerie Střepy, zrovna se nazvučoval blok Tomáše Vtípila. S Tomášem jsem se setkal poprvé před měsícem na Dannyho čtení na Leitnerce, kde improvizační formou svým velmi osobitým způsobem hry na housle okořenil autorské čtení. Na Potulném dělníkovi předvedl další rozměr své tvorby, kdy pomocí houslí a notebooku se samplerem, doprovázen kytaristou Vladimírem Červenkou, předvedl velmi působivé dílo, v němž dominovala hudba před živelně přednášeným textem. Mám pocit, že celá hudební část díla byla improvizací. Projev tedy neposuzuji dle žádných schémat, ale jako svobodné a spontánní zachycení aktuálních nálad a pocitů obou protagonistů. Myslím, že v Brně máme nového hudebního talenta a osobitého umělce. Mezi jeho čerstvé úspěchy patří vítězství celostátního finále ve slam poetry při Mezinárodním festivalu Poesie bez hranic. Tomáš je také houslistou v kapele Čvachtavý lachtan.

Další blok pátečního programu probíhal v prostorách příjemné pavlačové Literární čajovny o patro níž. Míra Kubín s Radkem Musilem nástrojově ještě v rozšířenější sestavě představil své folkové písně. Texty mne příliš nezaujaly, písně byly celkově slabší, dominovaly především velmi příjemně znějícími flétnami.

Po té Erik (J.E.F.) svým útulně vychlastaným hlasem představil mladou a půvabnou básnířku Marii Šťastnou, jejíž nevtíravý přednes kvalitní citlivé poesie mne velmi zaujal. Posezení bylo zpříjemněno Erikem zprostředkovanou závěrečnou interakcí mezi posluchači a autorkou. Po té nastoupil olomoucký básník a esejista Jiří Olič vyčuhující z davu svým šedočerným oblekem. Z jeho veršů se linula nadčasovost. Čajovnický blok byl uzavřen vystoupením Karla Vepřeka s rozjímavější a ponuřejší částí tvorby. Jeho hlas se vznášel nad mollovými akordy a působil nevtíravě, přitom naléhavě.

Vrcholem dne byl večerní blok v galerii Střepy. Po vernisáži výstavy obrazů Jesefa Žáčka, moderované Jiřím Oličem a minimalisticky doplněné nezvykle nenápadně působícím Magorem s trikem posledního Trutnova, se rozjela seance s Pavlem Zajíčkem. Nejprve si pan básník sjednal klid v galerii, potom se rozezvučely mistrně improvizované hudební plochy členů DG307. Navodily hypnotickou atmosféru, do níž Pavel Zajíček četl ucelený blok svých novějších textů. Po té se na pódiu objevil Vratislav Brabenec doprovázený kytaristou Karafiátem. Jeho saxofonovými a klarinetovými výkřiky doplněné čtení vygradovalo neformální atmosféru večera.

Noční program pokračoval v zakázané brněnské knajpě U Sucháča. Místo je samo o sobě květnatou poesií svobody. Oficiálně se jedná o hernu stolního fotbalu. V proudu hluků zde vážně míněná poesie zcela zaniká. Proto si myslím, že by se zde měla v budoucích ročnících objevovat pouze hlučnější část hudebního programu. Básníkům tohle místo příliš nesluší. Zato Záviš a Dášenka Vokatá zde určitě vyniknuli špicově :)

Rozhodně Potulný dělník je velmi inspirativním festiválkem svobody a už teď se těším na příští ročník.