Když kouřil jedno z těch cigár

     Když pak byl zase ráno u koní, tahal vědra s vodou, hlava mu třeštila a svět byl pořád trochu rozmlžený a jakoby šedivý, opršený, bez barev, někdo ho zbavil všech detailů, sebral mu včerejší červeň natřásajících se sukní a lesk opaskových přezek a nechal mu jen zablácenou zavšivenou uniformu, která člověka škrábala, svírala a dusila.

     Když si každou chvíli máčel hlavu v chladivé vodě, aby rozpustila jeho bolest, zase objevoval na dně špinavé kádě včerejšek, síťované punčochy tanečnic, smyslné úsměvy, dvojice mizící v patře, cinkot ostruh, smích, hlas chlápka, co se chlubil, že má pistoli Billyho Kida, výkřiky, zpěv, hulákání, slepého černocha žadonícího o panáka, uječenou trumpetu kvílící do noci a vlčí vytí, které se odráželo od měsíce v odpověď, když se šel vydýchat na vzduch, ale stejně pořád cítil jen whiskey, moč, zvratky a samotu, nemohl nějak najít své místo, ani včera, ani dnes, když civěl do tmavé dešťovky a plíce mu praskaly a pak, když se vynořil, hladina se houpala, tak jako svět včera a plavaly na ní mastná oka, od kterých se odráželo slunce.

     Když si odpoledne sedl na verandu, pomalu kouřil cigáro a díval se do dálky, která mizela v oblacích prachu a dýmu, myslel na mrtvého chlápka, kterého včera našli kousek od baru, jak se kolem něj shluklo pět nebo šest lidí, všichni se trochu motali, jeden k němu přiklekl, prohledal mu kapsy a zatlačil oči, nebylo třeba nic říkat, rána na krku říkala vše, a tak si těch pět nebo šest opilců rozebralo jeho věci, jemu vrazili do ruky cigára, mlčky je strčil do kapsy a nemohl se odtrhnout od té šklebící se rány, ani teď, když kouřil jedno z těch cigár a kouř ho štípal do očí a v krku ho škrábalo na tu tmavou ránu nemohl přestat myslet.

     Když si večer lehal na slamník, v hlavě měl podivný klid, už ho nebolela, zavřel oči a viděl, když se včera zase s těmi pěti nebo šesti chlápky vrátili do baru, jeden z nich zavolal, že venku někoho podřízli, hudba se trochu ztišila, všichni se rozhlíželi kolem sebe, těkali po místnosti a hledali své známé a nepřátele, pár opilců zahulákalo na hudbu, co s ní sakra je, několik lidí se šlo podívat ven na mrtvého, pak se vrátili a krčili rameny, no a co, i ostatní mávli rukou a hudba se do toho opět opřela a sukně lítaly zas vysoko, pár chlápků si dalo za mrtvého panáka a jedna štětka, co s ním ten večer byla mu šla obřadně zakrýt obličej hedvábným kapesníčkem.