Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMantra věrnosti
Autor
Implicite
„Ahoj“, řekl a doufal, že se na něj usměje (miloval přátelské vztahy).
„Ahoj“.. (neusmála se).
„J .jj. ak …se máš ?“.. (a viditelně se usmál).
„Jde to“.. (a musela se usmát také).
„Jak jde to?“.
Asi je ráda, ze se o ni zajímám, možná mě miluje.
(Usmál se).
„No tak ve škole dobrý, lidi taky, doma se nehádám“, (podívala se mu do očí, aby zkusila vyčíst, co to zkouší, tedy spíše, co to dělá).
Jak se to chová? „Prostě ten normální ( i) kamarád se teď chová…no nějak jinak. Možná mám já (nebo on) prostě jen divnej den“. Proč se sakra se mnou baví? … Nikdo se přece nebaví jen tak. Balí ji? Ale proč ji nepozve na kafe? (nepůjde, ale potěší ji to – ach .. ten pocit převahy!). Ne nebalí ji, takhle se přece nebalí, tak co…není to blázen? Je normální? I když .. jak kdy (asi jako já)…no budu se muset zdejchnout (Ach jo, vždy mám pak takovej divnej pocit marnosti).
(A prohrábla si vlasy).
„A dál ?“, zeptal tónem kabaretního profesionála (moc mu to nešlo a tak si pohrával s chloupky na bradě)
Wouv .. zkouší to, ale co..mám? Kdyby alespoň dávala jasněji najevo jestli se ji líbím..A proč bych se ji sakra nelíbil? ..ženská jedna..je hezká..no, co kdybych se na ni vykašlal, nemusel bych nic riskovat – pak tě stejně odkopne a co z toho budeš mít? .. jen díru do srdce, kterou se bude moci každý podívat a odhalit tvůj šatník slabostí..ne, kašli na ni, není ta pravá, je to povrchni blbá holka..kašli na ni..k.a.š.l.i.n.a.n.i. ..no ale co teď? – TEĎ, když do mě dělá díru? Jak ji to naznačit?.. budu se muset zdejchnout …(zas budu mít ten pocit nevypitého kafe).
(A dal si ruce do kapes, prý to dělá větší ramena, .. s většími rameny se nikdo nebojí).
„No, co jako dál? .. prostě normální život, něco jde a něco zase nejde, kluka teď nemám – prostě klasika“
No to je den blázen, nebo nemá jen co dělat .. ale vždyť ho znám, je tak milej..no dneska fakt nemáme den .. alespoň doufám. S tím, že nemám kluka jsem to asi říkat neměla, ale snad by to mělo byt v pohodě, ale i tak – měla jsem raději mlčet.
(Ačkoliv asi nechtěla, vypnula svoje opravdu pěkná prsa ….. (Ach ty Freude!).
„Hmm“
Teda to je stíhačka,.. A co jako, že nemáš kluka?, to tě mám jako hned pozvat na kafe? – stejně je to jen výmysl z filmu..najdi si jinej rozpustnej cukřík do jinak černýho kafe.
(Pozoroval její křivky, které mu křivily ty velká ramena)
„No tak nic no, já budu asi muset běžet“
A zkus něco namítnout, Aaaa, už abych byla doma (jen nechápu proč tu před ním stojím jak Marilyn Monroe).
(a stála před ním jak jezerní panna, jak dcera poledního větru…).
„No jasně, pohoda, Uuuž je čas“
Aaaa, ty vole, asi to chce, přeje si abych šel s ní domů..jenže jak? Jak se to dělá…kluci budou koukat…jenže jak?..vlastně, no sem nějaká prodejná děvka?..ne jsem chlap a ty maj přece tucty holek…aaaa…jenže jak?
(Ruce v bok už jít musely, bylo nejvyšší čas podepřít tělo, tělo jako otazník).
„Tak se měj a ahoj“
Uf, konečně, ale .. je docela milej, mám ho vlastně ráda, ale jen ráda.
(Upravila si raménko a nepatrně se začervenala, ani nevěděla proč).
„Jo, jo, taky se měj“
Tak co, no tak co??jak to bude?
(Zkusil si uhladit knírek).
„Tak ještě jednou a opatruj se“
A rychle pryč, .. je to zvláštní, docela mě to bavilo, ale je to divný .. a proto musím běžet domů.
(Ten odchod zvládla stejně dobře, jako každá jiná .., každá jiná .. žena).
„Jo, jo, budu se“
Vona fakt odešla, neeeee ee, no třeba se vrátí, ha – teď se usmála, no nemá cenu to uspěchat, třeba ještě přijde, nebo mi pošle smsku, počkám tady tak půl hodiny..uch, to se mi ulevilo, ženská jedna uhrančivá..
(Miloval přátelské vztahy).
..
Jak ta holka odešla, tak s ní zmizel i celý ženský svět.
A ten kluk tam fakt zůstal asi pul druhý hodiny, listy ze stromů padaly, jako by to byly trhací kalendáře, kterými si počítal svou oddanost.
„Ale komu? Sakra komu?? Komu??!..Ale komu? Sakra komu?? …“, ..tak tuhle mantru věrnosti si za chvíli šeptala už většina stromů v okolí.
.. Nakonec se zvedl a se stejně zamilovanýma očima samoty, jako měl i ráno, se vydal domů.
A když odešel, když všichni odešli a náměstí bylo úplně pustý a už ani kalendáře nikdo netrhal, tak tu úplně klidně, bez jakékoliv návaznosti i bez snahy někoho upoutat, prolétla jedna, jen jedna jediná Jepice.
:::::
….
…
..
.