Hmyz v duši

Hmyz v kůži

Šáhl do lednice a chtěl vyndat pivo. Lahváč po ránu je nejlepší věc hned po cigáru v posteli, vždycky řikal a taky se toho držel, ale tentokrát svýho vychlazenýho lahváče nenašel. „Hej došlo pivo!“ „Tak ho, Ježíši, dojdi koupit. Není ti pět a nech mě dospat.“ „Skvělí.“ Zavřel lednici a kouknul se do špajzu jestli v něm nezůstala nějaká železná zásoba. „Tak pivo už máme“ zakřičel. „No jó“ „Kde se tu vzalo?“ „Nevim, asi ho přivezla teta, je prej nějaký speciální“ koukl na etiketu „Saint Gnose“. Lahváčů bylo dvanáct začal je skládat do lednice. Sednul si před bednu a vyčkával až mraznička vychladí pivo na tu správnou teplotu. Z pokoje jeho spolubydlícího vyšla nádherná blondýnka a řekla: „Čau Honzo!“. „Čau,“ odpověděl. „Proč já nikdy nesbalim takovou kočku?“ pomyslel si a přešel do koupelny, aby to zjistil. Kouknul se do zrcadla. „Nevypadám zas tak špatně. Vypadám rozhodně líp než Pepík!“ Jeho tělo vypadalo jako by ho někomu půjčil a ten někdo se k němu nechoval hezky. Co nadělám, Pepa má větší štěstí. Vrátil se do kuchyně k ledničce, vyndal  otevřel lahváče. Prvním lehkým lokem zkontroloval kvalitu a teplotu. Bylo krásně chladný a chutnalo vynikajícně, ale Gambáč je Gambáč a točený je ještě lepší. Pepa vyšel ze svýho pokoje. Vypadal svěže a chytře. „Kde je?“ „Nevim, nejspíš už odešla. Co je zač?“ „Nevim, včera sem ji vyděl poprvé, trochu sem se ožral a zase sem recitoval Baudelaira, no a pak to šlo ráz na ráz. Znáš to. Ne, dělám si srandu, prostě sem na ni vybalil jak se mi líbí a jak se mi líbí její názory.“ „Jo, jasně. Dáš si pivo?“ „Jasně, v lednici?“ „Jo.“ Otevřeli si pivo, lehli do křesel, zapálili cigaretu a koukali na Carton network. Když se probudíte doma po koncertu nebo nějaký akci tak vám vždycky přijde vhod Maratón Toma a Jerryho. Bylo teprve dvanáct. Otevřeli si pátý pivo. „Hele, máme něco k jídlu?“ „Ne“ řekl otráveně Honza. „Skoč něco koupit“ „Proč zase já?“ „Protože seš na řadě“ „Ne, ty seš na řadě!“ „OK, tak kamen, nůžky, papír?“ „Dobře“ Pepa měl kamen, Honza nůžky. „Jak to že vždycky prohraju?“ „Protože dáš vždycky nůžky a pokaždý ti to říkám.“ „Hmmmmmm“ zamručel a zmizel ve dveřích.

Hmyz v duši

Vyšel na ulici, uklouzl a padl na zem. Kouknul se pod nohu, neměl tolik piv, aby se motal. Uviděl obrovského rozšlápnutého švába. Nikdy nic podobného neviděl. Udělalo se mu blbě. Začal utíkat, noha se mu zastavila o další hmyzí tělo a upadl. Zvedl hlavu z tvrdého asfaltu chodníku a rozhlédl se okolo, všude samej hmyz a všechen ho pozoroval svýma černýma, mrtvýma a hladovýma očima. Znovu se zvedl a začal v panice utíkat pryč. Hmyz, samej hmyz. Brouci chodili po chodnících, bavili se spolu dotyky tykadel. „Bože, invaze z hmyzí planety.“ Vrátil se do bytu. Otevřel dveře. „Tak co si přines?“ zeptal se Pepa, kterej byl v ložnici. „Nic, všude, všude je samej hmyz. Spousta hmyzu, sežral všechny lidi!“ „Ty si zase sjetej?“ „Ne! Myslim to vážně!“ „Počkej, kouknu se na tebe!“ Z ložnice vylez velkej chroust.

Honza se zhroutil na zem. Pepa ho začal křísit. Dal mu pár facek, ale nepomáhalo to. Vzal telefon a zavolal sanitku. Nedokázal pochopit proč má Honza tmavě žlutou barvu obličeje.