O ztracených iluzích 2

A tohle už je podle skutečné události jen částečně..

Moje iluze asi usoudily, že beze mě je jejich život nesmyslný, vše přehodnotily a vrátily se ke mě zpět. Sice jich nebylo tolik a nebyly tak velké jako dříve, ale mě to stačilo. Byla jsem ráda, že jsou zase zpátky i když ne ve své úplné podobě. Snažily se, abych zapoměla na to, jak mě drasticky opustily na onom koncertě. A já ostatně také. Nechtěla jsem na to už myslet. Bylo to za mnou a já jim tu velkou zradu už odpustila. jenže tentokrát jsem se rozhodla jít na ples. Náš školní ples! Tolik jsem se těšila! Iluze zase chtěly jít se mnou a já jim tu radost nedokázala odepřít. Stejně jsem jim ale zpočátku říkala, zda nechtějí zůstat raději doma. Myslela jsem, že to bude bez nich lepší. Ve skutečnosti jsem se bála, že je zase ztratím. Ony však přísahaly, že už mne nikdy neopustí. Nakonec jsem je tedy vzala s sebou. Vyrazily jsem na ples. Cesta byla v pořádku, avšak u vchodu do budovy jsem spatřila někoho, kdo má moje iluze obvzlášť rád a s oblibou si jich pár nechává, vždy, když ho potkám. Stalo se to, čeho jsem se obávala a předpokládala to od samého začátku. Čát iluzí mě opustila. Ostatně jsem tušila, že to tak bude. Ale naštěstí mi zbyl ještě kousek iluzí a tak jsem pkračovala dál do krásné budovy, kde se konal náš fenomenální ples. Už jsem totiž neměla čas vracet se domů a nechávat iluze tam. Tentokrát se rozhodly, že nezmizí najednou, nábrž se budou vytrácet postupně, nepozorovaně couvaly, mizely pryč až jsem najednou s hrůzou zjistila, že jsem jako nahá, sama, naprosto bez nich. Zhroutila jsem se. Tak strašně moc jsem jim věřila, že mě neopustí!! Byla jsem na dně. Iluze byly pryč. Všechno bylo náhle ztraceno a na nic. Jak teď budu žít bez nich? Myslím, že nijak. A tenkrát jsem se rozhodla ukončit svůj život, který bez iluzí stejně neměl cenu. Otevřela jsem nejbližší okon, naklonila se ven, nechala se ovívat chladným vzduchem, roztáhla ruce k letu a...neskočila jsem. Totiž chtěla jsem, jenže moje iluze se najednou vrátily. Někdo mě zachytil. Někdo zachránil můj ubohý život. Otočila jsem se, již šťastná, se svými iluzemi, naprosto v šoku a pohlédla do očí svému zachránci. Byl to hlavní odjímatel mých iluzí. Ach! Vrátil se a přinesl mi iluze zpátky! Jak krásné a romantické! Pak už si bohužel nic nepamatuji. Ani nevím, kde teď jsem. Jenom by mě zajímalo, kdo jsou ti zvláštní pánové v bílých pláštích...

---