Vzduch

  Vzduch to je především svoboda. Ty nekonečné prostory nad námi. Ty nepředstavitelné dálky, které vždy lidi lákaly vznést se vzhůru k oblakům. Odvěká touha lidstva uniknout zemské přitažlivosti s tím spojené poznávání a dobrodružství.

   Vzduch to je také možnost zhluboka a volně se nadechnout a nabrat, tak novou energii na další cestu. Třeba na cestu za poznáním a objevováním jiných lidí, krajin a věcí.

   Je to také nepřeberným množstvím vůní. Jako třeba velice intenzivní vůně jehličnatého lesa. Svěží vůně čerstvě posekané letní louky, nejintenzivněji vonící po setmění, kdy navozuje atmosféru romantiky. Vůně vzduchu spojená s tmou a tichem to vyvolává až meditativní náladu.

     Je to také vítr. Od mírného vánku čeřícího vodní hladinu či prohánějícího se po obilných lánech nebo cizokrajních stepích. Až po vichr před bouří, po které se ovzduší, tak krásně pročistí. Vítr to je také život, který je dává rostlinám jejichž semena roznáší do všech koutů naší země.

    Vzduch je pro mě především symbolem nekonečné ničím neohraničené svobody a volnosti.