Zlodějka iluzí

Skákali jsme ze skály na skálu
po radouči Spálená tráva
loňského léta se mi
obtáčela okolo kotníku
padnul jsem do jejiho
opilého světa
divoce se smál
a přál si ať už usnu
aby mi v puse vyrostlo mrtvé
moře
a nechalo mě utopit
a jednou provždy
prohlédnout si andílky
kteří se převtělili
do žáber líně plujících ryb
protože žiju minulostí
a pro budoucnost která se nikdy nestane
jsem už příliš nemocný
příliš šťastný

Zloději spánku divoce oslavovali
ukrojené noci
znásilnili se na zadním sedadle automobilu
a vesele zpívali, kouřili dýmku s opiem
leželi bezmocní pohybu a odříkavali
sprosté texty o masturbaci

Jejich veselí se protáhlo do časných ranních hodin
už se nechtěli vrátit do své železniční země
vlasů a rezavých pražců na které vyléváme
rudé víno a bílou krev

V dětském pokojíku byla dívčina kanopa
stála při pobřeží baltské postele
(občas se z dřeva doplaveného po řece
vyklubaly krystalky soli a pradědova
památná slova když stál na pláži
s kapesníkem uvázaným okolo hlavy
kroutil hlavou a říkal
"to je vody - to je vody")
k jaru z ní rašili dlouhé větvičky blínu
které trhal děda a pokládal si je rozkrájené
na oči aby viděl její plíce dýchat
a srdce trnout Zafixoval si tento orloj
do paměti a celý život ho vytesával do sopečného skla
kouřil u toho cigarety a myslil na faru a pana faráře Do nocí se potil
I když ona byla už jenom pouho-pouhou
kapkou jedu na své rudé sukni z pole máku
kterou dokázala tolik roztáčet že uspávala
všechny ospalce z díry zlodějů
Rozeběhli se do bahna toho pole s pocity
hysteriků Čekali na zbití a cítili
se vzbouření i když papež radši zemřel

Koukal jsem na michalovickou putnu
a uviděl jak zloději spánku odlétají
do trávou zarostlého říma aby osvobodili
poslední ptáky ukřižované za křídla
a pro mě jim sejmuli trnové koruny
protože já jsem král všech zlodějů
a čekám až se budu moci navrátit do
prvotní vody Žádný kříž! Ač rakev má
tvár konečného početí v tvých sepjatých rukou

---