Dračí chutě (5.)

  -Co se děje, Bělovlasi?; opáčil se udýchaný Tixtajt.

  -Revoluce!!; křičel Bělovlas, div se nezalkl.

  Pastefix byl trochu menší, a tak mu ta cesta trvala o trochu déle, ale jakmile se dostal až k mágovi, vyskočil a vytrhl mu klíče z ruky. Mág na něj zhlédl z výšky a nechápavě ho pozoroval, jak malé děcko, kterému právě sebrali jeho oblíbenou hračku.

  -No tak tolik neřvi!; vyskakoval si ten trpaslík na mága, kterému se pomalu hrnuly slzy do očí.

  -Ach jo!; duchaplná Hromotlukova replika nikoho neohromila, ale vytrhla ty dva ze sebepozorování. Hromotluk byl znuděn světem, bez jeho kyje byla jeho existence nicotná a on se bál, že ho nakonec nicota pohltí.

  Alík ještě nedorazil.

  Brzy se to mělo změnit.

  Brzy se to změnilo.

  Alík se objevil a ať to nebylo jeho zvykem, tak docela rychle běžel. Bělovlas to se zájmem pozoroval, přemýšlel a nakonec ho napadl příběh, který by se jistě dobře prodával, ale jak by se měl jmenovat? Třeba: Alík se vrací.

  Jak tak Bělovlas přemýšlel, byl už Alík u nich a nervózně cosi pronášel. Nakonec to vytrhlo i starého mága.

  -Jsme na seznamu BSt, jako závadné osoby!

  Hromotluk se podrbal na zádech, potom se podrbal ve vlasech, podrbal se na ruce, nepodrbal se ve vousech ani za uchem ani na čele a zeptal se:

  -Co to jako znamená?

  Alík se zazubil, ale na místo toho, aby odpověděl, se jeho tlama podivně zkřivila. Z jeho psích útrob se vyhrnul neslýchaně odporný zvuk, no prostě si říhnul jak prase.

  -Mohl bys nám to zopakovat nějak jsme ti nerozumněli?; opáčil Pastefix a nastavil ucho, aby lépe rozumněl, ale namísto dalšího ze záhrobí jdoucího zvuku Alík spustil:

  -No zopakovat bych to ani nemusel, ale povědět, co to znamená, to bych moh!

  Bělovlas se na něj se zájmem podíval a čekal, co ze čtyřnožce vypadne, ale ten čekal na výzvu.

  -No tak spusť!; vyzval ho tedy Tixtajt.

  -No tak to jsem si hezky vod podlahy krknul!; odpověděl mu spokojeně Alík.

  -A to je jako všechno?

  -Pokud nechcete vidět, to co jsem před pěti minutama sněd tak jo!; opáčil pes a vypustil ještě jeden, tentokrát už čelistmi přidušený zvouček.

  -Potom teda fakta tebou podaná, Alíku, na chvíli necháme stranou, pokud ti to teda nebude činit potíže?; poznamenal Bělovlas a pes se na něj vyčítavě podíval.

  -No jak chcete! Budu to brát jako rasovou diskriminaci! Neposloucháte mne jen kvůli tomu, že mám víc nohou než vy!

  -Tak to není! My jsme tě slyšeli a vyslechli, ale....; Bělovlas byl ve své řečnické činnosti přerušen psím zavrčením a poznámkou.

  -To jsou samá ale...

  To už se na obzoru ovšem objevil sám Sámer Dertchán, největší a nejlepší detektiv dějin, v celé své kráse. Rázně si razil cestu ve svých naleštěných vjetnamkách a v jeho stopách v rozhalené košili jeho kolega Nick Grosslotter.

  -Ruce nahoru!

  -A pak, že nás nediskriminujou!; poznamenal Alík.

  Hromotluk se nepodrbal, ale shlédl své stranické kolegy a pravil:

  -Je čas opustit scénu!

  Odpověď nepřišla, ale namísto toho se všichni rozběhli směrem k nejbližšímu lesu.

---