Dračí chutě (6.)

  Utíkali přes hory, přes doly, přes řeky, přes lesy. No vlastně asi jenom přes louku, ale nezní to takhle líp?

  Utíkali a neměli tu nejmenší naději.

  Za zády ty nejlepší detektivy.

  Možná, že malinkou naději měli.

  Nejspíš měli prostě naději.

  Nakonec po srdcervoucí, superakční, superdramatický, superpropracovaný scéně utekli.

  Nick Grosslotter jako vždy se svým lízátkem a Sámer Dertchán se svým kubánským doutníkem skonstatovali, že ukončí akci.

  Nick chtěl promluvit, ale Sámer ho umlčel:

  -Mlč, tohle nespadá pod nás, to je nevyřešený případ a to je Akta Iks, o tom už mi nemůžeme nic šířit. Od této chvíle to spadá pod soudruha Fokse Kolouska.

  -Ale Sámere, vždyť to je strašnej...

  -Já vím!

  Oba detektivové se vraceli zpět.

**************************************************

  -Proboha, co budeme dělat?! Má kariéra je v pytli!

  -Alíku mlč!

  -Jen ho nech mluvit Bělovlasi!

  -A k čemu nám to bude Pastefixi?

  -Třeba k tomu, že jako jediný z nás četl Enciklopedie mladých svišťů jedna až osum!

  Hromotluk se podrbal, kde jen mohl. No tak tam teda né! A zeptal se:

  -A k čemu nám to bude?

  -Už vím, ale tu o temných lesích a revolucích jsem ještě nečet, to jsou vydání jen na stranickou knížku!; odpověděl Alík hrdě, věděl totiž, že jeho svišťovské vzdělání je na daleko vyšší úrovni, než u ostatních.

  -No něco mne přece jen napadlo.; poznamenal Bělovlas a významně se podíval na Alíka.

  -A co?; zeptal se Tixtajt se zájmem, už také chtěl být pryč z toho temného lesa.

  -Né to né!; Alík na znak svého znechucení ulehl do měkkého mechu a jal se drbání svého udržovaného kožichu.

  -Ale Alíku, víš jak je to důležitý? Pro jednou!

  -Né, tak na to rychle zapomeňte, ale pokud chcete, tak jsem ve městě viděl leták s průvodci temnými lesy.

  -Alíku?!

  -Heleďme se, jak ten prošedivělej je najednou milej! Tak víš co?

  -No cokoli, Alíku.; odpověděl s očekáváním Bělovlas a nevšímal si urážky, kterou mu Alík věnoval.

  -Tak si vlez na čtyři a čuchej si cestu sám!; odvětil mu Alík zvedl se a jel se hledání místa, kde by mohl vykonat svou potřebu.

  Bělovlas se urazil a vykročil, nevěděl kam, ale hlavní pro něj bylo mít vedení ve svých rukouch, aby dokázal, že převyšuje tu čtyřnohou bestii.

  Alík se rychle připojil ke skupině a otřel se o nohy Hromotluka.

  Hromotluk shlédl na svého čtyřnohého kamaráda.

  -Copak by si rád kamaráde?

  -Ale nenašel jsem žádný chemický záchod ani toalety. Nevíš, kde jsou?; Alík téměř škemral a bylo vidět, jak je bezmocný.

  -No kamaráde, tak to nevím, ale je tu dost stromů, tak to tam prostě vyklop!; poradil mu Hromotluk.

  -Ty si ale barbar!

  Hromotluk chvíli pozoroval bezbrané, němé oči svého kamaráda a chvíli přemýšlel, jestli to není nějaká narážka, ale nakonec si uvědomil, že on je barbar, a tak jen pokrčil rameny.

  -Hromotluku, ale to si přece můžu pocákat tlapu?

  -To asi jo!

  -Ale co můj kožíšek?

  -Jestli chceš, tak můžu jít s tebou a ukázat ti to!; nabídl se barbar.

  -Cožpak jsem hot dog, teplej nebo co?!; odvětil Alík a v jeho očích se dalo vyčíst zděšení. Nemohl to vydržet, a tak odběhl k nejbližšímu ze stromů. Nikdy by nevěřil, že klesne až tak hluboko.

 

---