Prázdninové poblouznění i něco víc

Prázdninové poblouznění i něco víc

Tak abych se představila, jmenuji se Rebeka Dolarsová a je mi 16 let. Jsem obyčejná holka z předměstí Ameriky. Chci vám vyprávět (Teda napsat) svůj příběh jednoho zajímavého roku.

Tak do toho:

     Byl slunný, bezmračný den s datem 27.července a já se s mojí nejlepší kámoškou Lancy Yorkinsonovou připravovala na diskotéku Manhattan. Po dlouhé době jsme se zase někam vyrazili, teď jsme se museli učit, v Cooperovo Střední škole na rohu Davengské a Chilltonské ulice  je to prostě dost náročné. Hlavně závěrečné zkoušky, ale ty jsem zvládla na výbornou, dostala jsem třináct bodů ze čtrnácti. Ten jediný maličký, ale bohužel dost významný bod mi strhla profesorka Clinquová, za nevhodné chování, nebo cosi.. To si člověk ani nemůže zařvat, když už je po zkoužkovém?! I když… do toho rozhlasu to zrovna být nemuselo, to je pravda.. Ale když jsem tam tak vykládala, jak jsme všichni rádi, že je po dalším školním roce, zlákalo mě to hodně rychle.

    Léta jsem si užívala plnými doušky, pryč od protivných profesorek a profesorů, protivného ředitel pana Christophera, od mého trošku blbého spolužáka Evana, který nemá nic jiného na práci než mě pořád provokovat. Ale jsou lidé, po kterých se mi bude i stýskat. Ať to bude má další dobrá kamarádka Marta, či tajný idol všech dívek ( mno, přiznejme si to, i pár kluků po něm touží, ačkoli to nedávají najevo) Steve Perry.

 Rozhodla jsem se, že si vezmu černé, hedvábné šatičky přiléhavého stylu,s punčochami s dírkami vlastní výroby. Ráda si vyrábím věci na sebe,ale i doplňky,které nikdo nemá. Tím jsem vlastně tak trochu zvláštnější než ostatní a to mě baví. Černá je moje oblíbená barva, hodí se k mé bledé pleti a světlým, zlatavým vlasům. Mám štíhlou postavu a dlouhé nohy, které ještě víc podtrhnou černé vysoké boty, které jsem si nazula.

    Lancy si vybrala stříbrnou kratičkou sukýnku , bílé tričko na ramínka s nápisem READY . Moc nám to slušelo, to musel  uznat i taťka, který je proti každému takovému „výpadu“, jak s oblibou říkával. Tak trochu jsem doufala, že si tam někoho najdu, byla jsem pořád sama, Lancy už měla tři měsíce Carlose, který nás do Manhattanu pozval, dělal tam DJe.

    Celý den jsem byla nedočkavá,do večera jsem málem nevydržela, ale přeci. Kolem osmé jsme vyrazili. Manhattan byl kousek odtud, byli jsme tam během deseti minut.  Zaplatili jsme vstup a vešli dovnitř. Uvítal nás cigaretový kouř a hlasitá hudba.

    Těžko jsme našli Carlose, který čekal u volného stolku pod mixovacím pultem.

„Ahoj,“ pozdravili jsme ho hlasitě, jinak to nešlo. Ten na uvítanou políbil Lancy a mě sjel pohledem. „ Nechápu, jak se může někomu líbit a ještě Lancy, který měla vždycky dobrý vkus!“ odfrkla si pro sebe. Carlos je původem romského původu. Ne že bych měla něco proti romům, ale … Carlos byl o sedm let starší než Lancy, podle mě jí ani nemiloval, chtěl si jen užít s „ mladým masem“. Ale když jsem se to Lancy snažila říct, odbila mě tím, že jen závidím. Na to jsem opravdu neměla co říct. Nač se vůbec snažit, když je jím tak omámená? Jen jsem na něj ušklíbla a sedla si ke stolku na měkkou židli.

Rozhlédla jsem se po sálu a přes hustý šedavý kouř sledovala hojnou návštěvnost tohoto klubu. Byla tam asi stovka kluků a holek, někteří tancovali, jiní dělali jiné věci,však vy-víte-jaké. Vyhrávali tam hlasitá hudba,samé poslední hity, od Pehy až  po techno. Byla jsem v tom klubu poprvé a vypadalo to tam dost dobře. Celý areál byl do černofialova, černé kožená pohovky zakrývali zadní část tanečního parketu, dál od reproduktorů. Taneční parket, plný svíjejících se těl zabíral tak polovinu podniku, zbytek zabíral velký bar.  Zahlédla jsem nějaké tři lidi, kteří právě vešli. Byla to objímající se milenecká dvojice a kluk kolem sedmnácti let, měl na sobě bílou, povolenou košili sexy střihu a moderní džíny. Hm,pěknej.. ale pak se mi ztratil z očí. Škoda…

Carlos přinesl pití , kolu, jako vždy, na začátek… Chvíli jsme si povídali novinky, ale potom nás opustil se slovy, že musí jít připravit písničky na další půlhodinu. Chtěla jsem navázat v diskusi na téma „ nejnovější filmy “ , ale Lancy mě jaksi nevnímala.

   Hm…že jsem si ještě nezvykla,je to takhle vždycky,když jdeme někam s „Karlíčkem“.. Zašla jsem si pro nové pití, tentokrát jsem si objednala pomerančový džus šmrncnutý  grepem, neměla jsem náladu na nějaký alkohol, takhle sama..Seděla jsem u baru a přemýšlela o nesmrtelnosti chrousta. Z toho mě vyrušil světlovlasý, zřejmě přiopilý kluk.

„ Čau bejby, co tak sama?“ zeptal se mě s dechem plným pivních výparů. „Nechtěla bys společnost? Mohli bychom jít na chvilku ven,“mrkl na mě rádoby sexy, ale potom si nechutně krknul.

„Takový hnusný prase!!“zamumlala jsem si pro sebe znechuceně.

„Tak co, kočičko?“lepil se na mě.

„Nech mě být,“snažila jsem se ho odstrčit, ale on měl samozřejmě víc síly než já a přitiskl se na mě ještě víc.

„Nech mě být,ty debile!“zakřičela jsem mu do ucha,zřejmě nevnímal.

Já blbá si nechala ten sprej doma, nadávala jsem si. Je to vynález mé mírně bláznivé babičky, byla posedlá bezpečností a trpěla představou, že mi za každým rohem či sloupem ,může něco stát. Nejčastěji to byli samozřejmě úchyláci a jim podobní, že. „ Co bych za to teď dala, „ pomyslela jsem si zoufale  dál se bránila před odpornýma rukama a pivním odérem.

Snažil se mi rukou dostat pod okraj šatiček a musela jsem uznat,že se mu to i dařilo.

„Dej tu ruku pryč a nech jí být,“ ozval se klučičí  ostrý hlas. Byla jsem k němu zády, takže jsem neviděla, kdo to je.

„Nestarej se,“ odbil ho můj nechtěný společník.

„Říkám to naposledy, nech jí být a vypadni!!“ řekl mu zase ten hlas nebezpečně tiše. Prosím, sundej ho ze mě!Prosím, ať jsi kdo jsi…

Ten hlas, tedy spíš jeho majitel,  jako by mě slyšel, popadl ho za mikinu a ten byl nucen mě pustit. Opřela jsem se o bar a sedla si. Už sem nikdy nevkročím!! Zapřísahala jsem se.

„Nech mojí holku na pokoji!“uslyšela jsem vzápětí „ten hlas“. COŽE? Co to má znamenat?? Nechápala jsem nic. Ale můj společník zřejmě pochopil a zmizel. Náhle jsem ucítila něčí ruce na svých bocích a hlas u ucha; ano byl to ten hlas, který mě „zachránil“, ale to přece neznamená, že mě může zneužívat. Hned jsem však pochopila,když jsem uslyšela:

„Neboj, já ti nic neudělám, chci ti jen pomoct. Šel k nějaké partě a sledují nás. Hraj to se mnou dál!“

Otočila jsem se a uviděla TOHO kluka v bílé košili a značkových kalhotách. Jen jsem na něj vytřeštěně zírala , ale potom jsem se přinutila kouknout se za něj. Nemusela jsem hledat dlouho, abych viděla skupinku kluků, kteří nás pozorují zvědavě a zároveň podezřívavě. Sakra… Otočila jsem se zpět k němu a hladově ho políbila.Asi jsem ho překvapila, ale po chvíli se přidal. Podepře mi rukou hlavu a druhou položí na mé stehno, po kterém zamíří na sever. Stačila jsem  akorát otevřít oči, abych uviděla, se oblékají a míří k nám. Snad nám nechtějí nic udělat, vypadají nějak rozzuřeně, blesklo mi hlavou. Měli před sebou celý sál, ale rozhodla jsem se jednat. Prudce jsem zakončila polibek (celkem nerada,líbal báječně;o) a popadla ho za ruku. Ten se na mě podíval, mám dojem, že jsem tam viděla stopy zklamání, ale pochopil, když uviděl čím dál blížící se skupinu. Rozeběhli jsme se ven ze sálu, jen rychle omluvně mrkl na dvojici,která přišla sním. Byl to hnědovlasý kluk, který objímal velice hezkou blondýnku. Vyběhli jsme do noci a schovali se do černé uličky. Stihli jsme to jen taktak, aby nás neviděli.

„ Kde sakra jsou?“

„ Kam se schovali?“

„ Jak to mám asi vědět?“

„Rozdělíme se!“ uslyšeli jsme hlasy. Běželi jsme dál a dál černou uličkou a protože bydlím v docela malém městě, za chvíli se před námi objevil les.

„Jdeme tam?“ zeptal se mě víceméně pro formu a už jsme pelášili. Za námi jsme stále slyšeli rychlé kroky. To je ještě nepřešlo?! Šli jsme už asi hodinu , začali mě bolet nohy. Špatný boty,no.. Konečně jsme zapadli do lesa. Kruci! Tady je tma jak v pytli, kdybych tak měla baterku , nebo alespoň sirku..ale nekouřím, tak nic.