29. března 2005

(Ono to psaní na pokladně má něco do sebe: Člověk, jak píše, jak se soustředěně sklání a věnuje se jen tomu svému papíru, vypadá při tom velmi zaměstnaně a přestože pokladna je otevřena a z dálky svítí jako maják všem zákazníkům, raději se jí vyhýbají a jdou platit k jiné, aby snad nevyrušili toho tuze zaměstnaného pána v červené vestičce s nakrátko střiženými vlasy a samolibým úsměvem, a tak má člověk, když píše na pokladně pořád dost času na psaní.)

A tak, když bylo málo lidí, tak jsem šel ven před obchod uklízet papírky a odpadky. Pokaždé jsem se na to těšil a dneska obzvlášť. Často jsem dělal různé práce okolo, když bylo málo lidí. Včera například jsem zametal pod regály. Asi tři hodiny jsem obcházel v obchodě všechny pulty a zametal pod nimi. Dával jsem si záležet na úsměvu a poctivě jsem jím zdravil všechny okolo. Bavilo mě to. Upřímně mě tohle vždycky bavilo. Objevovat zapadlé zboží, vytahovat zpod regálů všechnu tu špínu a ukazovat ji těm, kteří si poblíž právě vybírali svoji svačinu.
A často jsem pak, když bylo málo lidí a třeba půl směny jsem dělal nějakou tu práci okolo, často jsem chodil na záchod si číst...
A tak jsem dneska, protože bylo málo lidí, tak jsem šel před obchod uklízet nepořádek. Nebylo dvakrát teplo, tak jsem si pro každý odpadek zvlášť dřepal, abych se zahřál. A zpíval jsem si. Zpíval jsem nahlas černošské spirituály a usmíval jsem se a pro sebe se smál, protože lidé se zastavovali a zírali na mě jako opaření, když mě viděli v dřepu nametat košťátkem na lopatku vajgly oděného v tom našem stejnokroji a zpívat při tom Pole s bavlnou. A já byl pyšný, že tu uklízím to prakoviště. Byl jsem pyšný, že dělám práci, kterou nikdo dělat nechtěl, a že si u toho zpívám, protože je to přece tak krásná práce, když za mnou zůstávalo to naše parkoviště čisté, upravené...
To já jsem se vždycky rád ohnul, když jsem uviděl na zemi papírek, abych ho mohl pak hodit do koše a teď, teď jsem to měl za úkol a byl jsem za to placený. Už mi ani nebylo tak chladno. Víc než to dřepování mě hřál ten pocit, ta radost, že dělám krásnou práci. Zpíval jsem si a přál jsem si, aby tak, jak na mě teď koukají všichni ti zákazníci, jako u vytržení, aby mě teď viděli všichni ti mí starostliví kamarádi, všechny babičky a tetičky, aby viděli, jak tu uklízím nedopalky cigaret kolem poblinkané lavičky, jak s noblesou vymetám z toho sajrajtu pivní zátky, dřepím tu s košťátkem a lopatkou a zpívám si a směju se na všechny kolem, jak ale nakonec přece měním špínu v pořádek a dělám to naše parkoviště krásným...

---