Případ Černého Pantera-Kapitola ŠESTÁ

„Takže...“ Sanderson se na Aldena vážně podíval. „Zdá se, že to bude hračka. Opakuji, zdá se, ve skutečnosti to tak vůbec být nemusí. Maine Street 7 je činžák, v němž bydlí ti nejchudší z Mersey. Je tam dvacet bytů, tři z nich jsou opuštěné. Předpokládáme, že schůzka bude v jednom z nich, ale musíme počítat i s možností, že někdo z těch obyvatel je Woodsův komplic. Pošleme tam samozřejmě zásahovku, ale...“

„Počkej, zadrž. Půjdu tam sám.“

„V žádném případě. Někdo ti musí krýt záda, kdyby se přece jenom něco zvrtlo.“

„Když tam budu sám, je minimální šance, že se něco podělá. Ale pokud budu mít za zadkem dvacet po zuby ozbrojenejch chlapů, pravděpodobnost, že si nás někdo všimne se mnohokrát zvýší.“

„Nemůžu tě vystavit takovému riziku. Tebe ani celou akci.“

„Já nemám co ztratit, Jerry. Nic mi nezbylo. A ty víš sám nejlíp, že sólová akce má největší šanci na úspěch.“

„Ale...“

„Budu mít zbraň a vysílačku. Budeš vědět o všem co se bude dít. A v záloze si klidně měj pár chlapů, který tam pošleš v případě nejvyšší nouze.“

Bylo vidět jak se v Sandersonovi sváří dva názory. Nakonec mávl rukou. „OK, jak chceš. Ale jestli se ti něco stane, tak mi pak nechoď brečet na rameno...A mám tu jednu takovou šikovnou věcičku, kterou si bezpodmínečně musíš vzít.“

„Rozkaz, šéfe.“

 

Činžovní dům na Maine Street 7 se ničím nelišil od ostatních, s nimiž sousedil. Oprýskané zdi, několik vymlácených oken zalepených pouze novinovým papírem nebo průhlednou fólií, šňůry s prádlem, na které sedal prach z ulice. A k tomu všudypřítomný pach z popelnic a záchodků. Skvělé místo pro život.

V některých oknech se svítilo, ale většina jich byla temná.  Za několik minut měla nastat půlnoc, hodina duchů, a také skvělý čas pro schůzku s nájemnou vražedkyní.

Gary Alden uvolnil bezpečnostní pásek na pouzdru s pistolí a přikrčil se za řadou popelnic. Urputně se snažil nevnímat děsný smrad, který z nich vycházel. Fosforeskující ručičky hodinek mu sdělily čas 12:00. Už by tu měli být, na takovéhle schůzky se přece nechodí pozdě. Zvláště Panter, by se měl již dávno dostavit. Nervózně se zavrtěl, hlavou mu běhaly myšlenky na to, jestli Woods ve svém rozhovoru nepoužil nějakou šifru nebo domluvený signál, a on tu teď v tom bordelu nečeká zbytečně.

Už už chtěl kontaktovat Sandersona, ale v tu chvíli ulici ozářily reflektory přijíždějícího auta. Alden se co nejvíce přikrčil, aby ho zbloudilý paprsek světla neodhalil, ale pozorně sledoval černé BMW, které v tomto prostředí působilo přinejmenším nepatřičně. Byl to stejný typ auta, kterým přijel na svou poslední schůzku v životě Andrea Mancini.

BMW zastavilo před domem s číslem 7, vypnulo motor a reflektory. Dveře na obou stranách se otevřely téměř naráz a vystoupili tři muži. Dva z nich byli velmi mohutní a byli ozbrojeni samopaly. Byli to pravděpodobně Woodsovi bodyguardi. Aldena to trochu překvapilo, Woods tedy Panterovi příliš nevěří. Hlavně poté. Co zastřelila Manciniho. Zcela pochopitelné, ale přesto...je to Woodsův dost blízký spolupracovník. Třetí muž byl sám Frederick Woods. Zajímavé, napadlo Aldena. Sám velký pan Woods si sjednal schůzku s nájemným vrahem.

Všichni tři si zběžně prohlédli okolí a pak vešli do omlácených vchodových dveří. Alden nečekal příliš dlouho a vydal se za nimi. Výtah nejezdil, museli tedy jít po schodech. Až dolů slyšel jejich hlasité kroky, asi jim příliš nezáleželo na tom, zda si jich někdo všimne. Neměl tušení kam půjdou, držel se tedy až riskantně blízko za nimi. Na nohách měl obyčejné tenisky, které k černým kalhotám a kožené bundě vypadali poněkud zvláštně, ale skvěle tlumily zvuky.

Vyběhl do prvního patra, seshora k němu dolehly hlasy.

„Myslíte, že tam už čeká, šéfe?“

„Určitě. Liz nechodí nikdy pozdě…spíš velmi brzo.“

„Co s ní chcete udělat?“ Následovalo ticho. Co to má ksakru znamenat? Plánoval Woods něco jiného, než jen ujednání dalšího kšeftu?

Pomalu se plížil, co nejblíže ke zdi, držíc se co nejvíc ve stínu. Stoupali stále výš a výš. Byli již ve čtvrtém patře, ale stále nezastavovali. Zbývala dvě patra. Byty v nich byly všechny obydlené. Museli mít tedy komplice. Nebo ne?

Woods a jeho kumpáni nevstoupili do žádného z bytů. Stáhli si žebřík a vylezli otvorem ve stropě na střechu.

„Do prdele,“ zaklel potichu Alden. Nevěděl jestli se bude mít na střeše kam schovat, s touhle možností nikdo nepočítal.  Takhle nebyl dost blízko, aby mohl odposlouchávat jejich hovor a jeho záznam poté předat Jeremymu. Přemítal o tom, co udělat, ale nakonec usoudil, že nemá jinou možnost, než vylézt za nimi a doufat, že si ho nevšimnou. Pevně uchopil svou pistoli a začal šplhat po žebříku.

Pomaličku odklopil víko. Stáli k němu zády…tedy Woods a jeho muži. Černý Panter stál jen několik metrů od něj, čelem k němu. Zatím si h  však nevšiml. Garyho zachvátila vlna hněvu. Toužil se vyřítit ze svého úkrytu a provrtat vraha mnoha kulkami, aby se pomstil za Tessina smrt. Ale ovládl se.

„Sundej si tu masku Liz, my se přece známe, ne?“

„Sklapni, Freddie. Co po mě chceš? Koho se potřebuješ zbavit tentokrát?“

„To je velmi vhodná otázka, Liz. Koho se chci zbavit tentokrát…Opravdu to chceš vědět? Proč si nejdřív nepopovídat? Jako přátelé?“

„Pokud jsme přátelé, proč sis sebou přivedl ty dvě gorily?“

„V mém oboru není radno jen tak někomu věřit. To bys už měla vědět. A zvláště ne lidem jako jsi ty. Íš, že jsi mě velmi zklamala, drahoušku?“

Woodsovy gorily měly své zbraně namířené na ženu. Woods měl zapálenou cigaretu a bylo na něm jasně vidět uspokojení.

Panter – Liz měla staženou kuklu a Alden zjistil, že tahle žena není jen tajemná, ale i velmi krásná, s černými vlasy a asijskými rysy. Vypadala velmi křehce. Přesto Alden při pohledu na ni cítil silnou nenávist a touhu ji zabít. Ublížit jí jako ona ublížila jemu. Ale zdálo se, že Woods mu chce to právo vzít.

„To ale nebyla má chyba,“ bránila se. V jejím hlase zazněl strach.

„Ale oni tě objevili, Liz. Časem tě jistě dostanou a ty jim pak můžeš říct o mě. Víš toho příliš. Nemohu dopustit, aby se to stalo. Jsem již příliš blízko.“

„Tolikrát jsem ti už pomohla, Freddie! Kvůli jednomu neúspěchu…“

„Dvěma neúspěchům, zlato. Zjistili místo a čas tvé schůzky s Mancini a já kvůli tomu přišel o svého starého přítele. A co ta věc s Thomsonem? Skoro by se zdálo, že ví o všech mých plánech. Proč by jinak Thomsonova dali neprůstřelnou vestu?“

„Jak to mám sakra vědět?!“

„Je mi to moc líto, Liz. Byla jsi moc dobrá…ve všem. Škoda, ž e to tak musí dopadnout.“

Takhle to nemůže skončit, pomyslel si Gary. Svou práci již udělal. Měl rozhovor, který Woodse dostane na dost let do basy. Teď přišla řada na něj. Poslední věc, kterou mohl udělat pro Tess a dítě.

Vysoukal se z otvoru, co nejtišeji to šlo. Namířil pistoli na jednu z goril, která se chystala zastřelit Pantera, odjistil ji…

…v tu chvíli si ho Liz všimla a vytřeštila oči. Woods si všiml jejího pohledu a prudce se otočil. Uviděl Aldena a zaječel: „Zabte ho! Zabte ji! Do prdele, zabijte je!!“ Ozval se výstřel a Woods padl mrtvý k zemi s dírou v hlavě. Liz stála za ním a od hlavně její pistole vycházel úzký pramínek kouře. Woodsovi bodyguardi na okamžik ztuhli překvapením, čehož Gary využil. Vymrštil se a jediným skokem se skryl za širokým komínem. Liz měla stejný nápad.

Krčila se teď vedle něho a vypadal zmateně. Měl teď jedinečnou šanci napálit jí kulku do hlavy a konečně se jí zbavit. Zůstal by tu pal však se dvěma zabijáky sám, a jeho šance na přežití by byly minimální. Takhle mu Liz, která si pravděpodobně myslela, že je její přítel, mohla s nimi pomoci.

„Co tu doprdele děláte?“ Zeptala se, ale Gary zavrtěl hlavou. „Teď ne.“ Vyskočil a jednou vystřelil, jeden z mužů se chytil za rameno a přestal střílet. Kulky z druhého samopalu však svištěly všude kolem, odlomovaly omítku ze zdi komína a protínaly vzduch kolem Garyho těla. Rychle se schoval. Liz se přitiskla k rohu komína a vystrčila pravou ruku. Vyšel další výstřel. „Je po něm,“ vykřikla a na okamžik se postavila, aby vystřela několik dalších střel na zbývajícího vraha. Vykřikla a padla ke Garyho nohám. Bok jí silně krvácel. Jen co se vzpamatovala ze šoku, z toho, že je postřelená, vyměnila zásobník ve zbrani a byla připravená znovu střílet. Gary vykoukl zpoza rohu, zamířil a vystřelil. Trefil útočníka do pravé nohy a ten se svezl k zemi. Další kulka si již našla jeho hruď. Muž byl mrtev.

Alden se zhluboka nadechl a postavil. Liz ležela opřená o zeď a držela si ránu, aby zastavila krvácení. Chladné oči upírala na detektiva a Gary v nich viděl zmatek a otázky, které čekaly na odpovědi.

„Pamatuješ si na mě?“

„Vy jste ten polda z továrny.“

„Jo…znáš i mou manželku,že?“ Liz zasténala. „Proč bych měla?“

„Protožes ji zavraždila, ty děvko!“ zařval Alden. Jeho Sig Sauer mířil bezmocné ženě na hlavu. Stiskl spoušťˇ…Liz zaječela…zbraň pouze naprázdno cvakla. Zásobník byl prázdný.

„Proboha! Zbláznil ses?! V životě jsem žádnou ženu nezabila! Proč bych měla zabíjet tvou manželku?“

„Tenkrát v továrně jsi mi vyhrožovala. Moji ženu zastřelil sniper kulkou do srdce. Stejnou zbraní, jakou používáš ty.“

„Možná to zní jako moje práce, ale přísahám ti, že jsem to nebyla já. Nemohl bys mi pomoct?“ Mezi prsty jí protékala krev.

„Proč bych ti měl věřit? Kdo jiný než ty by měl důvod ji zabíjet?“

„Nevím! Ale, kdybys mi pomohl, můžu ti pomoct. Promluvíme si, OK?“

Alden váhal. Mohla by to být past. Ale kdyby ho chtěla zabít, pravděpodobně by již byl mrtvý. Spustil ruku se zbraní a klekl si vedle ní. Jemně uchopil její ruku a odtáhl ji od rány. Měla prostřelený bok, ale zdálo se, že nebyl poškozen žádný orgán, pouze kůže a kulka proletěla ven. „Není to vážně,“ zamumla.

„Ale bolí to jako čert.“ Gary si sundal bundu a košili, kterou natrhal na co nejdelší kusy a ovázal jimi zranění jak nejlépe dovedl. „Měla bys jet do nemocnice.“

„Sám víš, že nemůžu. Musela bych vysvětlit jak se to stalo.“

„A co chceš teda dělat?“

„Zatím to vydržet…pak navštívím jednoho známého doktora. Máme spolu dohodu. Nebude se na nic ptát. Chtěl sis promluvit, ne?“

„Ano, ale ne tady. Ta střelba mohla někoho probudit, policie je pravděpodobně už na cestě.“

„Měli bychom vypadnout. Mám dole motorku. Můžeme jet ke mně.“

---