Případ Černého Pantera-Kapitola DESÁTÁ

„Jste si jistá, že to byl on, paní Millerová?“

„Éé? Co jste říkal? To víte, na mě musíte hlasitě, já jsem úplně hluchá!“ Jeremy Sanderson obrátil oči v sloup a zhluboka se nadechl.

„Ptal jsem se, jestli jste si jistá, že jste viděla Garyho Aldena?“

„Jó, jó. Toho já poznám. Takový urostlý mužský. Toho já si vždycky všimnu. A ta jeho paní! Hezká, moc hezká! Božínku, ale jaká je jí škoda. Kam ten svět spěje!“

„Mockrát vám děkuji, paní Millerová,“ přerušil ji Sanderson. „Moc jste nám pomohla.“

„Proboha, to byla baba,“ ulevil si Kevin Marsh, když se za nimi konečně zavřely dveře bytu paní Millerové.

„Nerouhej se. Náhodou nám moc pomohla. Když tady Alden byl už jednou, pravděpodobně přijde i podruhé.“

„A co s ním chcete udělat? Zabít ho?“

„Neblázni, Keve! Z toho bychom se jen tak nevylízali. Zatknu ho za spolčení s tou ženskou. Za to pár let dostane, a pak už zapomene na nějaký peněžní machinace mezi tebou a Shawnem.“

„Ale vždyť s tím ještě ani nezačal…“

„Ale začal by. Nedali jsme mu čas. Nemůžeme si dovolit riskovat. Kdybychom neodpravili tu jeho ženskou, tak bychom v tom teď lítali až po uši. Nikdy nepodceňuj Garyho Aldena, Keve!“

„Proč jsi ho ale vytáhl z tý smrdutý díry a znovu mu přidělil případ Černého Pantera?“

„Měl jsem to promyšlený. Mělo to vypadat tak, že Panter odpravil Theresu, to bylo zjevný na první pohled. Gary by po něm šel a Woodsovi chlápci nebo sám Panter by ho oddělali.“

„Ale nevyšlo to…“

„Ne, nevyšlo. Sežeň Shawna, Adama a zavolej Perezový. Budeme držet hlídky. A pokud přijde, zatkněte ho. Pokud to nepůjde, zabijte ho.“

 

„Když někoho potká a bude se vyptávat, co mu řekneš?“

„Jsem Alyson Aldenová, tvoje sestra. Pár let jsme se neviděli, protože jsem žila v Madridu. O tvé ženě nevím…zvládnu to, Gary.“

„Věřím ti.“

„Tvoje sestra vážně…“

„Jo, žije někde ve Španělsku s nějakým pochybným muzikantem. Jerry, ten můj kamarád, se ji snažil sehnat, aby přijela na pohřeb, ale nikde ji nezastihl. Je pořád někde jinde. Když jsme se viděli naposledy, ještě jsem studoval.“

„Aha…no, já půjdu,“ usmála se Liz a vyšla ze dveří.

„Liz!“ zastavil ji ještě. Otočila se s tázavým pohledem.

„Hodně štěstí… a díky.“

 

Motorku zastavila o tři bloky dál. V široké sukni a barevné halence se necítila vůbec dobře. Tvář měla nalíčenou tmavším make-upem, aby vypadala opáleně. Gary byl důsledný.

Kožená kabelka však byla zatížená pistolí Heckler & Koch a k pravému lýtku měla připevněnou dýku. Byla připravená na všechno.

„Jsem tady,“ oznámila do mobilního telefonu, když stanula před domem s číslem 2136. Ihned zavěsila, nečekajíc na Garyho odpověď.

První čtyři patra vyšla bez problémů. Nikde nikdo, pouze ze dveří jednotlivých bytů občas zaslechla zvuky nahlas puštěné televize, smíchu nebo hádek. Až když stanula přede dveřmi Aldenova bytu a vytahovala klíč, ozvalo se za ní: „Dobrý večer.“ Prudce se otočila, klíč hodila zpět do kabelky. Před ní stál postarší muž v dlouhém kabátě a klobouku, který zakrýval rysy jeho obličeje.

„Ehm…dobrý večer.“ Snažila se uklidnit, ale z toho muže vyzařovalo cosi, co ji znepokojovalo. Byly to snad jeho oči? Tmavé, chladné a zkoumavé? Nebo to, jak ji pozdravil? Tak tiše a vědoucně?

„Přišla jste navštívit detektiva Aldena?“

„Tak on už je Gary detektiv? Tak dlouho jsem o něm neslyšela! Znáte se s ním? Mimochodem…jsem jeho sestra. Alyson Aldenová, těší mě, pane…“

„Sanderson.“ Sanderson…Sanderson…to jméno jí něco říkalo, ale nemohla si vzpomenout, kde ho již slyšela.

„Vy jste s Garym vůbec nemluvila? Neviděli jste se spolu skoro deset let, ne?“

„Nějak jsme se spolu nepohodli. A pak jsem asi nebyla moc k zastižení… Dneska by to mělo být překvapení.“

„Aha…měl by vám to říct on…ale přece jen. Víte, jeho ženu před několika týdny zastřelili.“

„Proboha,“ vydechla Liz ohromeně a ruka jí vyletěla k ústům. Rukáv halenky se jí svezl až k lokti. Muž v plášti ztuhl. Rukou si zajel do kabátu a vytáhl pistoli.

„Ani se nehni nebo je po tobě!“ zařval, hlaveň pistole jí mířila přímo mezi oči.

Liz byla dokonale šokovaná. Co pokazila? Udělala něco, co ji prozradilo? Pak jí to došlo. Její ruka! Byla bílá stejně jako obličej zbavený make-upu. Zase až tolik Gary důsledný nebyl.

„Ty jsi Černý Panter, že? Jsem rád, že se konečně setkáváme,“ na tváři se mu usadil zlomyslný úsměv. Než stačila odpovědět, rozezněl se její mobil. Gary.

„Dej sem ten telefon, dělej!“ Výborně, napadlo ji. Takhle se dostane ke své zbrani… „Hoď mi sem tu tašku…žádné prudké pohyby, nebo budu střílet.“

Telefon stále vyzváněl, Liz horečně přemýšlela. Nezbývalo, než hodit mu tašku s telefonem i pistolí. Sebral ji ze země a se zbraní stále namířenou na Liz, vysypal na zem celý její obsah.

„Pěkná bouchačka,“ konstatoval. „Trochu nebezpečná pro tak křehkou ženu.“ Zastrčil si ji za pas a konečně přijal hovor.

„Haló? Ahoj Gary. Jo, to jsem já. Mám tu tvou novou přítelkyni…“Telefon spadl na zem, ozvalo se chroptění. Sanderson se svezl k zemi, z prsou mu trčela rukojeť Liziny dýky.

„Gary?!“

„Liz! Proboha, co se stalo? Ten muž…“

„Říkal, že se jmenuje Sanderson…“

„Ano, byl to můj šéf Liz! Jeremy Sanderson, říkal jsem ti o něm. Co se stalo?“

„Chtěl mě zabít.“

„Vždyť jsi nájemný vrah! On je polda.“

„Byl…zabila jsem ho.“

„Ježíši…vrať se, rychle se vrať!“

„Teď ne, nejdřív musím najít něco o Peterovi.“

„Za chvíli tam bude spousta policajtů. Dostanou tě.“

„Mě nikdo nedostane. Radši přestaň kecat a pomoz mi. Kam mám jít?“

Navigace nebyla vůbec složitá, ale bylo málo času. Liz si nemohla prohlížet každý papír, který našla, většinu jich prostě popadla a nacpala do tašky. Byla již na odchodu, když si všimla pootevřené zásuvky v nočním stolku. Ležel v ní Tessin diář. Vzala ho taky a rychle odešla. Na chodbě si ještě vzala svůj nůž. Hlavně nenechat žádné stopy.

Už byla pár metrů od domu, když si všimla, že dovnitř vchází jediný muž se zbraní v ruce. Co to má znamenat? Nechtěla ale riskovat, proto to hned pustila z hlavy a odjela.

---