Slova

Původně Bledá slova. Mnou uvedeno na blueworld - nenapadejte mě, není to kopírované.

Vločka malých bílých slov
provinile klesá.
Utopena, kradouc nov,
nesmyslně sténá.

Oběšenec vzývá slova
konejšivě modlitební,
ruce, nohy, tvář z olova
marně proti větru brání.

Vločka hyne, v pekla stíny
kráčí tiše přání,
v očích mrtvého rov hlíny
slova moudrých haní.

Touha zemřít, omýt z hříchů
trouchnivějící svůj sval.
Sval srdce zmírá pln vzdychů.
Jediného se nevzdal.

Proč ta slova odpuštění
oběšence mrazí?
Proč jste, slova k zadušení,
temnověční vrazi?

Hlína v očích polobledých
proniká do kostí.
Nechť se duše - mramor šedý,
viny navždy zprostí.

Poslední z odrazů luny
roztříštil se o slova,
ta, jako prvotní runy,
v nepaměť letí znova.

Vyprázdnil se osud možný,
vločka slov mu roztála,
duše oběšence končí
v modrotenkých spirálách.

---