Dračí chutě (9.)

                                     Dračí  chutě  (9.)

                                        -Radek  Protch

 

  Hádka pomalu odezněla a pomalu se začalo spekulovat o tom, co dál. Neměli mnoho navybranou, byli v situaci, kdy museli jednat rychle a bezchybně, pokud si chtěli zachovat zdravou kůži a pomoci společnosti od Krauzovi krutovlády.

  Byli v situaci v které se neocitl ani sám Dino Rejnz.

  -Mám to!!; zajásal Bělovlas.

  -A co? Povídej!; vyhrk Pastefix, tak nedočkavě, až se za to sám styděl.

  -Překvapení! Ale teď rychle musíme jít! Za chvíli se tu může ukázat Grosslotter a jeho banda!; odvětil Bělovlas a rychle vyrazil kupředu vstříc novým dobrodružstvím a nebezpečím.

  -Né nikam nejdu!; ozval se Alík a na protest si lehnul do trávy a pozoroval kolem proletující mouchy.

  -Cože?!; Hromotluk se podrbal za uchem, jenom za uchem a pozoroval rezignaci čtyřnožce.

  -Než pokračovat s takovýma... jako jste vy, tak to se radši nechám zavřít, alespoň budu mít čas na hlubší zamyšlení!; Alík domluvil a hlavu otočil o devadesát stupňů, aby nemusel pozorovat družinu dobrodruhů.

  -Cha! Tak si tu zůstaň! Když chceš skončit v konině?!; Bělovlas věnoval Alíkovi úšklebek, který nemohl vidět a vyrazil rázným krokem kupředu.

  Tak tohle se Alíka více než dotklo. Vztek, který mu náhle koloval v žilách ho rychle postavil na nohy.

  Běžel za Bělovlasem, aby si to s ním vyřídil.

  -To odvoláš ty...jeden...!; Alíkovi se pěnilo z tlamy, ale Bělovlas nereagoval a pokračoval dál.; -Hele ty prošedlej dědku! Zastav a vyřiď si to se mnou jako pes se psem!

  Alíkovi docházela trpělivost a díky pěně u tlamy mu docházeli poslední zbytky kapalin, které měl ještě v zásobě.

  -Neslyšel si srabe!; zařval Alík.

  Ostatní jen tiše sledovali rozčileného psa.

  To neměl říkat.

  I mágové mají občas své dny.

  Bělovlas se otočil a švihl svou holí, aby namířil na psa a zařval:

  -Ty...; to bylo všechno co stačil zakřičet, jeho hůl byla aktivována mágovým vztekem a švihnutí tomu ještě pomohlo.

  Vzduch protl modrý záblesk.

  Byl cítit zionizovaný vzduch a pálící se chlupy.

  Alík!

  Pes vystřelil, jak když ho střelí, vlastně ho střelili.

  Ocas dostal kritický zásah. Brzy byl obláček dýmu z kouřícího ocasu, to jediné co bylo vidět, až nakonec zmizel i ten.

  Hromotluk stál na místě, zakrýval si rukou sluneční paprsky a pozoroval, jestli ještě nespatří čtyřnožce.

  -To si nemusel, Bělovlasi!; ozval se Tixtajt.

  -Já....já...já...; Bělovlas neměl slov, už asi jen proto, že nechtěl přiznat svou neopatrnost, a že se to stalo jen nešťastnou náhodou.

  Báli se, že již nikdy chlupáče neuvidí.

  Hromotluk vzdal pozorování a místo toho se jal drbání. Drbal se a drbal, a pokud ještě nezemřel, tak se tam drbe do dneška. No tak to vlastně nebylo, prostě se drbal a pak pravil:

  -Honem, hoši... musíme ho najít!

  Na nic nečekali a dali se do hledání, ale jelikož už vyčerpámím téměř ani neviděli, museli zpomalit a trochu si vše rozmyslet.

---