Pátého prosince

Cesta na Zemi byla bolestivým zážitkem. Celé roky jsem padal z vyšších sfér do tohoto vesmíru. Celá tato cesta přitom mohla být zbytečná. Jak řekl můj Pán: "Pokud jediný člověk chybně zinterpretuje tvůj úkol, znamená to, že ještě nenastal tvůj čas a budeš se muset vrátit - žádné spasení Země zatím nebude!" Ale to se snad nestane. Dnes, pátého prosince roku 2003, se mi konečně podařilo projít všemi ochrannými vrstvami okolo "Pomalého Vesmíru" (vesmíru s omezenou maximální rychlostí na rychlost světla) a zhmotnil jsem se v odlehlé oblasti, nikým nepozorován. Cestou jsem přemýšlel, jakou podobu na sebe vezmu. Ve všech legendách, které o mně na Zemi kolují, se říká, že budu muž, takže jsem se vtělil do jedince mužského pohlaví. Protože stáří je na Zemi projevována úcta, vzal jsem na sebe podobu starého muže. Rozhlédl jsem se po okolí. Byl jsem v lese, poblíž města. Rozhodl jsem se, že mým prvním cílem bude ono město a vydal jsem se na pouť. Ostrý vítr mě řezal do tváře a na mém bílém plnovousu se usazovaly sněhové vločky. Šel jsem trpělivě podél silnice směrem k civilizaci. Cestou po silnici jsem přemýšlel, jak lidé mě, Mesiáše , přijmou. Uvěří mi, že jsem skutečně posel Boží? Nebo bude moje poselství špatně pochopeno a potom se, v souladu s Boží vůlí, budu muset vrátit na Nebesa a počkat na později? To se teprve uvidí. Konečně jsem došel ke stavení. Okna svítí, vevnitř slyším radostné dětské hlasy. Toto bude moje první zastávka. Klepu na dveře. Otevřela mi žena se zástěrou za pasem. "Jsem Mesiáš. Přišel jsem..." Žena se usmála: "Ale jistě! Pojďte dál! Čekali jsme na vás!" Že by to bylo takhle jednoduché? Tak přece je pravda, že lidé na Mesiáše stále čekají. "Přivedu děti!" slyším ještě ženin hlas. Ano, mladí lidé budou mé vedení potřebovat nejvíce. Uslyšel jsem rychlý dupot malých nožek a u dveří se objevily děti. Ihned spustily: "Já jsem byla celej rok hodná!" "Kuš, ségra! Já vám povím básničku!" "Jaký máte cukroví?" Nechápal jsem. "Cukroví? Básničku?" Následující věta byla poslední, co jsem na Zemi slyšel, protože v zápětí mě můj Pán povolal nazpět: "No říkal jste přece, že jste Mikuláš, ne?"

---