Potrestaná lakota

Při našem putování českými dějinami se zastavíme také ve městě Havlíčkův Brod. Zde jistě stojí za zmínku místní radnice. Budova sama o sobě by dnes nebyla ničím zvláštní nebo zajímavá, nebýt jedné teplé, skoro letní noci. Příběh, který se zde před dávnými časy udál, je stejně děsivý a tajemný jako peklo samo. Všechno vlastně začalo úplně obyčejně, lidskou chamtivostí.

Starosta tehdy ještě Německého brodu touto nelichotivou vlastností hojně oplýval. Byl lakotný až hrůza. On i jeho děti chodili odrbaní jako by neměly na suchou kůrku.

Až jednou. Bylo to právě v první den svátků jara. Za okny hřálo slunce i přes to, že odpoledne již značně pokročilo. Starosta, jako všechny dny předcházející, počítal své pečlivě střádané penízky. Již se chystal uložit třpytivý poklad do tajné skrýše, když tu mu pohled padl na zaprášenou knihu. Po několika marných pokusech se mu konečně podařilo těžký svazek přemístit na psací desku. Se zájmem v něm listoval. Poté, když pojal podezření, že nalezl dávno ztracen lexikon patřící po staletí jeho rodině, ho s podivnou směsicí strachu a vzrušení otevřel. Podle očekávání přečetl jedno ze zaklínadel. Když dočetl poslední verše a stále se nic nedělo, zahodil knihu a chystal se k odchodu. Když tu se obloha, dosud bez jediného mráčku, náhle zatáhla těžkými bouřkovými mraky a dokonce několikrát zahřmělo. Starosta se pokusil o kvapný únik. Pracovnu však zahalil čpavý dým a před očima se udivenému muži zjevil sám kníže pekelný.

„Co ode mě žádáš?“ zahřímal mocným hlasem k radnímu, vyděšeně se krčícímu pod stolem. Starostu napadlo, že by mohl své nemalé jmění snadno zdvojnásobit.

„Mám jen jedno skromné přání, pane“ pípl chamtivý muž nesměle. „Dosáhl jsem, jak jinak, než poctivou prací, poměrně slušného…“ Ďábel ho netrpělivě přerušil.

„Něco co nevím?“ Otázal se nevrle. Když nedostal odpověď luskl prsty. „V této chvíli je tvůj majetek dvakrát takový. Ale pamatuj! Přesně za rok a den si pro tebe přijdu!“ Místnost opět zastřel mlžný opar.

Přesně za jeden rok a jeden den si starosta vzpomněl na smlouvu, kterou uzavřel na loňské Velikonoce. Zachvátila ho hrůza a v panice se ukryl za zavřenými dveřmi svého úřadu.Věžní hodiny začaly odbíjet půlnoc a starosta si pomyslel, že má vyhráno. Náhle uslyšel známý hlas: „Doufals, že zapomenu?“

Muž ochromený hrůzou hledí na obrovskou chlupatou paži, opatřenou děsivými drápy. Cítí strašlivou bolest. Pařáty se mu boří hluboko do hrudi a způsobují mu obrovská muka. Satan konečně svírá v dlani dosud tlukoucí srdce potřísněné horkou krví.

V upomínku této hrůzné události na havlíčko-brodské radnici přebývají kosterní pozůstatky chamtivého radního.