O dálavách

Opět se živě odvracím

od nedávných jar a hřejivých zim -

jsou to jen pouta a střety okamžiků,

a věčný přepis závětí hříchů.   

Hodina těžká pro snadné díky,

mezi nimiž rozhoduje ententýky

v rozpočítávání šťastných let..

A slova praskají jako zralé fíky

Kývnu těm dálavám, abych zkazil verš

a shodil rýmovaný sled

nedbaje dávno o sonet,

když neumím v něm promlouvat

Lépe mi sluší břitký chlad –

když na přátele vzpomenu,

pustá jitra či průvan večerů –

ale což - nebudu příliš zabíhat..