Lučiny Harbor

Za zataženými žaluziemi se rodil nový den. Jen málo z lomozu vozidel hromadné dopravy se dostalo do pokoje přes zavřená okna. Celým domem se linula vůně čerstvé kávy a někde hluboko v útrobách bytu právě bouchly dveře. V místnosti bylo šero. Malý pokoj zcela zaplnila vestavěná skříň a široká postel. Marcello se na lůžku ospale protáhl. Po paměti zalovil na nočním stolku až nahmatal silné brýle s výraznými černými obroučkami. Nasadil si je, vstal z postele a nahý šel do koupelny.

Spokojeně si prohlížel svůj odraz v zrcadle. To co viděl ho nadchlo. Shlížel na něho vysoký muž na prahu třicítky. Dlouhé nohy, štíhlá stehna, ploché břicho a široká ramena propůjčovali bezmála dvoumetrové postavě vzezření antického božstva. Marcello si zálibně prohlížel depilovanou hruď a pak zaměřil pozornost na pohlednou tvář naproti sobě. Pleť hýčkaná drahou kolínskou působila svěžím dojmem. Brýle se silnými skly nahradili kontaktní čočky a tak nyní vynikly čokoládově zbarvené oči s dlouhými řasami. Ranní strniště působilo mužným dojmem. Marcelo se pečlivě oholil a ponechal si pouze efektní bradku.

Po sprše stál před nacpanou skříní ve svých oblíbených proužkovaných trenýrkách. Pečlivě vybíral oblečení vhodné pro začátek nového života.

Stejně nakonec zvolil svou oblíbenou modrou košili a natáhl si džíny. Zálibně si prohlížel v zrcadle své půlky a zaujatě si přejel přes zadek otevřenými dlaněmi.

Rychlý pohled na digitální radiobudík ho přinutil ke spěchu. Cestou z domu zalitoval, že z Itálie ještě nedorazilo jeho milované Maseratti. Kdyby si přepravní společnost pospíšila nemusel teď chvátat na tramvaj. V narvaném zadním voze dopravního prostředku číslo 16 bylo už tak dost plno. Když přistoupila další várka cestujících spolu s Marcellem nebylo uvnitř k hnutí. Chytil se nejbližší tyče a když se zavřely dveře zezadu se na něho přitiskla cizí dívka. Omluvný úsměv a tmavé vlasy mu připomněly minulou noc…

…Když Martinu poprvé spatřil, byla ve svém oblíbeném klubu užít si poslední večer před začátkem školního roku.Zítra má nastoupit druhý ročník prestižní soukromé školy. Dívka byla plná optimismu, žertovala s kamarádkami a smála se. Ve chvíli, kdy ji Marcello poprvé spatřil právě něco barvitě vyprávěla a pohodila hlavou. Hustá hříva dlouhých kaštanových vlasů se rozlétla kolem Martininy hlavy a silné prameny napadaly své majitelce do obličeje. Martina je odhodila rukou v půvabném gestu. Její smích Marcella okouzlil. Spolu s plnými ústy se smály i zelené oči kočky.Cítila na sobě jeho pohled a otočila se. Jejich oči se setkaly. Martina se vpíjela do hnědého sametu Marcellových očí a usmívala se. Z jejího půvabu se mu zatočila hlava. Nebyla neobvykle krásná, ale jemu připadala jako pohádková princezna. Marcello se zasnil natolik, že napoprvé přeslechl, když ho kráska oslovila.

„Ahoj“ řekla ještě jednou, když se vrátil do reality. Marcello se omluvně usmál a když zjistil, kdo se na něj také usmíval, zrudl. Bez váhání ho pozvala na skleničku, a v závěru večera na něco víc…

Marcello se probral ze vzpomínek a zjistil, že přejel.

„Zatraceně! První den a hned přijdu pozdě!“ zaklel v duchu. Do sborovny, svého nového působiště vpadl se zvoněním. Ředitelka školy už na něj čekala, aby ho představila studentům. Vešel za ní do druháku a tam ho čekal šok. Martina seděla na lavici obklopená hloučkem kamarádek.

Marcello se nyní věnoval jenom své práci. V úterý trávil poslední půlhodinu na svých konzultacích. Nepředpokládal, že ještě někdo přide, když se ozvalo nesmělé zaklepání.

„Ano?“ ohlásila se a v duchu litoval, že nešel domů.

„Dobrý den, pane profesore“ ozvalo se ode dveří. Vzhlédl. Ve dveřích stála nerozhodně zrzavá druhačka Gita.

„Pojď dál“ vyzval ji. Gita se smyslným vlněným zadečku přešla místností k Marcellovu stolu. Marcello ji přidušeně požádal o index. Vnadná studentka se předklonila, aby vyhledala požadovaný doklad v batohu. Její sporadický výstřih odhaloval úplně vše, včetně krajkové podprsenky. Nebylo pochyb, že se nepokusí získat jedničku oslnivými vědomostmi. Marcello ochotně podlehl svůdkyni.

O tři měsíce později oznámila vnadná Gita Marcellovi sladkou novinku. Bude tatínkem. Marcello nevěděl, co dělat. Nezbývalo mu, než věřit, že si je Gita otcovstvím jistá.

Jenže Gita ve svých šestnácti maminkou být nehodlala. Po narození roztomilé holčičky utekla z porodnice a zanechala dítě bezradnému Marcellovi. Šťastný otec pojmenoval holčičku po matce. Když si miminko přinesl domů začal s láskou vzpomínat na Martinu. A protože ani jí nebyl Marcello lhostejný, dostala malá Gita hodnou a obětavou maminku.