Krev

Prubudila jsem se ze sna
křikem malého děvčátka.
Někde v mém nitru
volalo o pomoc
svou starší sestru,

Na cestu pošlu tě s tupým mečem.
Naději zhasí i obláček páry,
Koho to zajímá ještě,
že tohle jsme nikdy nedělali?
(I když jsme mohli.)

Pomalu upadám do polospánku,
ty hlasy už neslyším,
snad zřítily se kamsi
do hlubin mého srdce.

Dětská lebka se rozbila o kámen.
Někde ve mě.
Snažím se usnout.
A krev stéká.
Po mé hlavě.