Černobílý svět

Černobílý svět

   Ve dne je svět bílý. V noci černý. Je to prostě černobílý svět.

   Běžím, jsem šťastná. Objímám krásné rozkvetlé stromy. Raduji se. Slunce mě hýčká svými dlouhými zářivými paprsky.  Zelená barva trávy mi dodává sílu a chuť. Chuť žít. Chuť běžet. Chuť radovat se. Cítím tu pohodu. Na mé tváří se skví úsměv. V mých očích je vidět naděje a očekávání. Má duše se naplňuje krásnými pocity. Pocity, které nelze vyjádřit. Tento svět se pro mě stává šperkem, o který se musí pečovat. Šperkem, který se dokáže rozzářit. Šperkem, který ohromí všechny, co se na něj podívají.

   Otevřu oči. Vše byla jen představa. Zmizela. Vzala ji pustá šedá mlha. V čem byla chyba? Proč to nejde? Už vím. Svět jsem si představila moc barevně. A zapomněla jsem na to, že to tak není. Je bílý. Je černý. Je černobílý.