Zatracená známka!

 Hnusná škola! Nakopla kámen a sledovala, jak poskakuje po chodníku, jako když hází žabku. Dnes byl ten nejhorší den. Den D! A to si myslela, že to bude lepší. Odemkla dveře od bytu, vyběhla po dřevěných vrzavých schodech nahoru a sedla si ke stolu. Vytáhla naštvaně deníček a začala do něj psát dnešní den.

 Celou noc jí byla zima. Okna byla zavřená, topení bylo na maximum, ale stále byla v celém domě zima. Zachumlala se do deky a snažila se usnout. Nakonec se jí to podařilo. Po chvíli se zase probudila. Ani se nepodívala na hodiny. Tušila, že spala asi pět minut. Náhle začal budík pípat. Vztekle ho shodila na zem. Z budíku vypadla baterka a zakutálela se pod postel. Protáhla se a hned dala ruce pod deku. "Brrr! T-to je zima." třásla se. Vůbec se jí nechtělo do školy. Podívala se do zrcátka. Měla červené kruhy pod očima. Rychle se oblékla a udělala snídani. Svačinu si nedělala, i když jí vnitřní hlas neustále napomínal, že bude mít hlad. Do školy jela pozdě. Před nosem jí ujel autobus. Potom uviděla další. ZÁLOHOVÝ VŮZ. Cedulka se jakoby pyšnila tímto nápisem. Povzdychla si a nastoupila. Celou cestu přemýšlela, na co včera zapoměla. Hlavní předmět! Dneska píšou testy z hlavního předmětu! To byl konec! Podívala se nešťastně z okna. Náhle zbledla. Autobus jel jinudy. Nakonec zastavil. Rychle vystoupila a dala se do běhu. Ke školnímu autobusu musela hodně daleko a měla na to jen šest minut. Naštěstí to stihla. Vyčerpaně se ještě podívala, jestli je to opravdu její autobus a nastoupila.

 "Já to neumím." hlesla. Učitelka se rozhodla, že nebudou psát, ale vyzkouší všechny žáky. "Tak to máš smůlu, holčičko. Za pět. Další koule do tvé sbírky." zavrtěla hlavou učitelka. "Jaká sbírka? Já jsem Táchová." hájila se. "Aha. Už jsem to málem napsala k Tábové. No, první pětka." podala jí učitelka žákovskou nížku a poslala ji mávnutím ruky sednout.

 "Tak to bylo dneska hustý!" zasmála se Tábová. "Dej mi pokoj! To je ten blbej den!" odsekla jí. Podívala se do žákovské knížky. "Ona mi napsala..." pokoušely se o ní mdloby. Tak tohle bylo moc. Tábová se podívala na známku a dostala záchvat smíchu. Hned se vzdálila a nechala svou kamarádku bezradně stát na ulici.

 Do pokoje vešla matka. "Ukaž známky." řekla vesele. Začala hned listovat a potom se dívala na jednotlivé předměty. "Jedna, dva, jedna, jedna...............šest?" podívala se na dceru. Ta jen pokrčila rameny a usmála se. Obě se začaly smát. Ulevilo se jí. Vždyť to ani není špatná známka. Je to jednička na druhou!*